Přeskočit na hlavní obsah
Přeskočit hlavičku
Název projektu
Nové trendy a metodické přístupy ve vývoji kompozitních indexů a jejich aplikace na územní jednotky evropského prostoru
Kód
SP2022/7
Předmět výzkumu
MOTIVACE Země nacházející se na území Evropy v současnosti čelí mnoha výzvám. Jejich hlavním cílem je posílení konkurenceschopnosti, tak aby obhájili své postavení v globálním prostředí. Konkurenceschopnost je cílem i nejrozvinutější integrace na světě, která se nachází na území Evropy, a jejíž součástí je 27 evropských států jež společně tvoří Evropskou unii (EU). Cílem EU je již několik let být globálním lídrem, což vyžaduje posílení konkurenceschopnosti a zároveň schopnost efektivně přistupovat k současným výzvám globalizovaného světa. Tyto výzvy neovlivňují pouze EU jako celek, ale mají dopad na její členské státy a jejich regiony, ale současně i na spojence EU, a země s nimiž udržuje zahraniční vztahy. To, jakým směrem bude postupovat úroveň evropské integrace neovlivní jen EU jako celek, ale současně to bude mít dopad na straně jedné na členské státy a jejich regiony, ale na straně druhé také na dlouhodobé partnery, a to nejen z řad vyspělých států, ale i na rozvojové země a další přeshraniční partnery s nimiž EU dlouhodobě udržuje vztahy. Jak bude integrace vypadat ovlivňují politická rozhodnutí, která podléhají nejen vlivům současného dění, ale i dlouhodobým socio-ekonomickým trendům. Mezi největší výzvy, kterým EU v současnosti čelí patří bezpochyby pandemie Covid-19 a její dopady na společnost, ale zároveň i transformace společnosti směrem k zelené a digitální Evropě. Šok v podobě pandemie Covid-19 znamenal pro EU impulz k tomu, aby do všech svých politik zařadila vedle posilování konkurenceschopnosti i posilování odolnosti, eventuálně pružnosti. Odolnost se tak stala střelkou kompasu EU, která má zajistit schopnost území EU jako celku, jejich členských států, regionů a měst, reagovat na exogenní šoky, tak aby socioekonomické dopady budoucích krizí byly pro společnost co nejmenší. Propojujícím prvkem výzkumné činnosti v rámci projektu je tak odolnost, jako žádoucí stav, kterého chce EU v rámci svého integračního procesu dosáhnout, a to jak na nadnárodní úrovni, tak národní a regionální úrovni. Odolnost se tak v kontextu událostí posledních dvou let, zejména v důsledku pandemie Covid-19 stala kompasem evropského integračního procesu, a to zejména v dimenzi socio-ekonomické, environmentální, technologické či digitální. Problematika odolnosti však v současné době získává mnohem důležitější a širší význam, jelikož aktuální dění na Ukrajině opětovně zdůrazňuje původní účel evropského integračního procesu, a tím je mír. Novodobou střelkou kompasu v rámci orientace EU je tak posílení celkové odolnosti společnosti vůči bezpečnostním hrozbám. Klíčový význam z hlediska zajištění bezpečnosti má politická a hospodářská stabilita EU. Hlavní vizí za posilováním odolnosti na území EU je bezpochyby její posílení top-down (z nadnárodní či národní úrovně na nižší regionální celky skrze nástroje a pravidla, a to zejména v rámci Regionální politiky EU) a ruku v ruce s tím za současného posilování odolnosti bottom-up (posilováním nižších regionálních celků, které povede k posílení Unie jako celku). Nastavením nadnárodních pravidel ze strany EU dochází k nutnosti implementace opatření na podporu odolnosti i na nižších regionálních úrovních. S ohledem na skutečnost, že odolnost je v popředí zájmu EU poměrně krátkou dobu, je rovněž problematika měření a hodnocení odolnosti EU poměrně neprobádanou oblastí, což otevírá prostor pro alternativní přístupy postavené na různých metodických přístupech. Tato skutečnost vytváří knowledge gap k nalezení způsobu měření odolnosti aplikovatelného na různých územních úrovních EU. Cílem výzkumu je v tomto směru nalezení hodnotícího přístupu k měření odolnosti České republiky na jejích nižších regionálních celcích. K vytvoření hodnotícího přístupu odolnosti tak existuje hned několik důvodů, který propojuje regionální úroveň EU s ČR jako s jejím nižším územním celkem, jež se dále člení. Prvním důvodem jsou statistické územní jednotky NUST 2 a NUTS 3, na jejichž úrovni je odolnost na území ČR sledována. Druhým důvodem je inspirace v porozumění odolnosti ze strany EU, která ve svém přístupu chápe odolnost jako stav, jež je ovlivňován faktory v rámci několika dimenzí odpovídajících současným společenským potřebám, resp. nárokům a uspořádáním, jež se staly významnými či se odkryly díky pandemii Covid-19. Třetím a nejdůležitějším důvodem je skutečnost, že nebyl vytvořen prozatím žádný ucelený a komplexní přístup pro měření a hodnocení odolnosti EU a jejích členských států. A právě takovou možnost nabízí přístup v podobě kompozitního indexu. Praktická aplikace na úrovni ČR umožní objasnit, zda jsou nastavené nástroje regionálního rozvoje ČR v souladu s reálnou potřebou jednotlivých územních celků. Chápání odolnosti jako multifaktorového fenoménu, který je sledován i v neekonomickém kontextu, umožní reflektovat aktuální situaci ve světe. Současné dění bezpodmínečně dokazuje, že ekonomický růst a rozvoj je podmíněn širokým spektrem faktorů, a to nejen socioekonomickými, ale i ekologickými, technologickými, geopolitickými či bezpečnostními apod. Proto je nezbytné široké uchopení/chápání studia odolnosti, a to nejen a pouze z ekonomického pohledu. Vyšší četnost mimořádných událostí spojených s katastrofami a pohromami klade zvýšené nároky na zajištění a zvyšování odolnosti celé společnosti a na adaptační opatření. Cílem na všech úrovních řízení (nadnárodní, národní, regionální) je tak budování systémů pružné odolnosti schopných nejen minimalizovat dopady mimořádných událostí různého původu, ale také uvést systém rychle zpět do funkčního stavu. PŘEDMĚT VÝZKUMU Řešení projektu bude probíhat ve dvou logicky propojených, tematicky a metodicky návazných liniích. První linie výzkumu se bude zabývat scénáři budoucího vývoje EU a potenciálem evropského integračního procesu. Evropský integrační proces vychází z teorie ekonomické integrace dle Bela Balassy (1961), jež definoval pět integračních stupňů, kterými by se mohly vydat integrační uskupení po celém světě, přičemž EU je považována za nejvíce úspěšný projekt založen na Balassově teorii. Nicméně je zřejmé že svět se za posledních 60 let změnil a EU postavená na základech Balassovy teorie v současnosti opět řeší jakým směrem se vydat. Za konkurenceschopnější, udržitelnou a vůči negativním vlivům globalizace odolnou ekonomiku EU, jež bude generovat zdroje nezbytné ke spravedlivějšímu rozdělení svých výsledků, odpovídají společně všechny členské státy, jež se tak musí rozhodnout nad budoucím směřováním šíře a hloubky evropského integračního procesu. Diskuse o budoucnosti EU byla příliš často redukována na výběr „více či méně Evropy“. Takový přístup je zavádějící a příliš zjednodušující. Pět scénářů představených v Bílé knize o budoucnosti Evropy – Úvahy a scénáře pro EU27 v roce 2025 obsahuje řadu náhledů na možné podoby EU v roce 2025 v závislosti na tom, jaká rozhodnutí společně členské státy přijmou. Pět scénářů sahá od statusu quo přes změnu záběru a priorit až k dílčímu či kolektivnímu skoku vpřed. Scénáře sdílejí mnoho společných prvků a vzájemně se proto nevylučují. EU s 27 členskými státy se společně rozhodne, jaká kombinace prvků z těchto pěti scénářů podle nich nejlépe přispěje k rozvoji evropského projektu do budoucna v zájmu všech. S vývojem a postupným rozvojem evropského integračního procesu se měnily také důvody, proč docházelo k integračním tendencím, z jakých důvodu a jakým způsobem se integrační proces prohluboval či rozšiřoval. V souvislosti s tím vznikla potřeba či spíše nutnost evropský integrační proces mapovat. Ettore Dorucii zkonstruoval Evropský index regionální institucionální integrace (EURII), jež měří integrační proces EU v letech 1958–2015. EURII je založen na tradiční teorii ekonomické integrace dle Bela Balassy. Tento index však nereflektuje změny integračních tendencí, které byly započaty Brexitem, jelikož toto je otázkou budoucího nastavení integračního procesu, jež je předmětem debaty a pojetí top-down a bottom-up. Pandemie Covid-19 výrazně změnila pohled na vnímaní integrace, a to jak samotnou EU, tak v EU. V současné době, v době války na Ukrajině, se ukazuje, že je důležité být součástí integračního seskupení, a pozornost se navrací zpět k vnímání integračních tendencí, jež byly specifické pro 50. až 70. léta 20. století. Členství v EU je dnes opět bráno jako prestiž pro země, které nejsou její součástí, což potvrzuje i skutečnost, že po Ukrajině žádá o vstup do EU i Gruzie a Moldavsko. Nejvíce diskutovanou otázkou spojovanou s integračním procesem je opět bezpečnost, což znamená návrat zpět k počátkům evropských integračních tendencí, jež byly založeny právě na bezpečnosti, tj, zajištění míru v Evropě po 2. světové válce. Po zkušenostech s 2. světovou válkou bylo hlavním motivem evropské integrace zabezpečení míru a bezpečnosti na evropském kontinentě – po válce byl ve společnosti hluboce zakořeněný názor, že mír a bezpečnost nedokáží zajistit klasické národní státy, ale sjednocující se Evropa. Svou roli hrál také rostoucí vliv Sovětského svazu a jeho potenciální nebezpečnost pro západní demokracie; sjednocená západní Evropa měla větší šanci ustát potenciální konflikt se státy východního bloku. Déjà vu! Druhá linie výzkumu se bude zabývat ekonomickou odolností a pružností regionů České republiky. Hospodářský vývoj po vypuknutí finanční krize z roku 2008 s sebou přinesl řadu nových výzev a otázek, které souvisejí zejména se schopností ekonomik reagovat na externí hospodářské šoky a zotavit se z případných negativních dopadů takových šoků. Právě vzestup asymetrických hrozeb na prahu 21. století v podobě globálního terorismu kombinovaný s nástupem hrozeb hybridních, ale i zmíněná světová finanční krize či současná zdravotnická krize způsobená koronavirovou pandemií Covid-19 mohou být považovány za příčiny vlny zájmu o problematiku resilience státu, společnosti, ekonomiky, regionu, komunity, hospodářského sektoru, bankovního sektoru, výrobního odvětví atd., odolnost je tak čím dál tím více aktuálnější i v oblasti regionálního rozvoje a hospodářské geografie. Problematickým aspektem při zkoumání schopnosti regionů reagovat na negativní události je samotné vymezení typu takových šoků. Zkoumání problematiky odolnosti je tak velmi komplexní, a nelze očekávat jednoduché řešení, které by bylo lehce přenositelné. Jako se různí názory na samotnou definici resilience, liší se i způsoby jejího měření a hodnocení a z tohoto plynoucí strategie pro posilování odolnosti regionálních ekonomik. Měření a hodnocení rozdílů v úrovni rozvoje regionů představuje zkoumání fungování složitých společenských objektů (regionů), jejichž vývoj se odehrává v odlišných socioekonomických podmínkách, čase a prostoru, což má za následek řadu problémů. Přesto, či právě proto je dobré se danou problematiku měření odolnosti a pružnosti ekonomik zabývat s cílem identifikovat nejdůležitější faktory, které mohou přispívat ke zvýšení stability regionálních ekonomik. Pro stanovení a přijetí efektivního návrhu rozvoje daného regionu je nutné všechny aspekty regionálních disparit a faktory působící na konkurenční schopnost regionu poznat a správně vyhodnotit. V rámci zkoumané problematiky tak bude nutné popsat přístupy a strategie podporující regionální rozvoj a snižování regionálních disparit v regionech České republiky v kontextu Strategií regionálního rozvoje v rámci jednotlivých programových období. V návaznosti na vymezení úrovně regionálního rozvoje bude pozornost zaměřena na popis přístupů a strategií posilujících regionální odolnost a pružnost, a schopnost reakce regionů na negativní hospodářské šoky. Česká republika jako malá otevřená ekonomika je velmi náchylná na globální výkyvy svých sousedů. Jelikož je ČR a všichni její bezprostřední sousedé, jako i velké procento obchodních partnerů jsou členem EU, je z pohledu ekonomické teorie namístě sledovat vývoj integračního procesu Unie. Úroveň integrace a geopolitická nálada našich sousedů bezprostředně ovlivňuje ekonomickou odolnost ČR. EU v současnosti vynakládá velké prostředky k posilování odolnosti Unie jako i jejich členských států a regionů. Z tohoto důvodu je nezbytné chápat odolnost ČR nejen jako žádoucí aspekt z pohledu ekonomické odolnosti, ale jako něco, co je ovlivňováno širokým spektrem faktorů. Odolnost je proto nutné chápat v širší dimenzi a hlubším obsahu. Aplikace na území ČR může napomoci k vytvoření přístupu pro budoucí měření a hodnocení odolnosti i v případě ostatních členských států. Praktická aplikace na územní úrovni ČR navíc přispěje k objasnění, zda jde nastavení nástrojů regionálního rozvoje Unie (fondy EU) či samotné ČR (Strategie regionálního rozvoje) ruku v ruce s reálnou potřebou. A také zda dochází k prolnutí/navázání ekonomického cyklu na politický cyklus či jaká jsou zpoždění v uplatňovaných opatřeních, a jak všechny tyto aspekty ovlivňují krize. Širší dimenze chápání odolnosti reflektuje i aktuální dění, které opět a zase připomíná, že ekonomický růst a rozvoj není podmíněn pouze faktory socioekonomickými, ale faktory geopolitickými, ekologickými, technologickými, bezpečnostními apod. Je tedy nezbytné sledovat ekonomickou odolnost v neekonomickém kontextu. SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÍ Problematika regionálního rozvoje je v současných podmínkách stále častěji studována v kontextu stále se prohlubující globalizace. Globalizaci přitom nelze chápat jako jeden univerzální proces přinášející vše „dobré“ i „zlé“ v současném světě, ale spíše jako řadu do různé míry provázaných procesů, vedoucích k celé řadě různě významných globálních posunů či změn. Na globalizaci přitom nelze nahlížet jako na „jednosměrnou ulici“ vedoucí „shora dolů“, ale naopak jako na komplex vzájemně provázaných procesů, které probíhají na globální, národní, regionální i lokální úrovni. Z toho vyplývá i skutečnost že regiony mohou aktivním úsilím vytvořit konkurenční výhodu a zlepšit tak i svou relativní pozici v současném světě. Současné globalizační procesy usnadněné liberalizačními tendencemi na jedné straně a evropské integrační procesy na straně druhé významným až zásadním způsobem ovlivňují společenský vývoj a v jeho rámci i vývoj regionální diferenciace, jak na úrovni kontinentální, tak i na úrovni národní, resp. vnitrostátní. Je přitom třeba zdůraznit, že v případě obou těchto „metaprocesů“ (tj. globalizace i evropské integrace) převládá i přes nemalé společensko-ekonomické turbulence na evropské či globální úrovni kontinuita nad diskontinuitou a indukované změny mají spíše plynulý než skokový charakter. Proces evropské integrace a s tím spojené výzvy a rizika je navíc nezbytně nutné chápat právě v kontextu pokračující globalizace. V řadě případů je dokonce obtížné rozlišit, zda daný jev či proces nastal v důsledku globalizace či evropské integrace. Orientace globalizace i evropské integrace je tedy v řadě ohledů obdobná (dynamizace vývoje a prohlubování společenské i územní dělby práce), avšak důsledky obou tendencí jsou jen v omezeném souladu, takže dochází právě v případě Evropy k zesilování protichůdných zájmů a k prohlubování vnitrospolečenské polarizace. Klíčový význam zde má zesilování vnější konkurence v úrovni globálního systému a proti tomu přetrvávající neochota k hlubší – zejména politické – vnitřní integraci Evropy, resp. EU, spojená navíc s preferencí vyrovnávání sociálních a ekonomických rozdílů mezi členskými státy i regiony. Ekonomická integrace se objevila jako politická strategie, která sleduje cíle růstu a vytváření pracovních míst a zároveň umožňuje výrobcům lépe vyhovět požadavkům spotřebitelů. Účelem politických opatření je zachytit co největší přidanou hodnotu výroby v rámci regionu a zároveň posílit schopnost regionálně vyráběných produktů konkurovat globálně. Má-li být potenciál globalizace co nejlépe využit, je potřeba globálnější řízení a globální pravidla. Ta musí být podpořena vnitrostátními politikami, jež zlepší konkurenceschopnost a odolnost na domácí půdě. EU se však musí rozhodnout, jak k této záležitosti přistoupit. Postupné a v současnosti zrychlené oslabování pozice evropských zemí ve světovém systému z hledisek ekonomických, demografických a následně i geopolitických navozuje naléhavou potřebu posilování technologické a ekonomické konkurenceschopnosti Evropy, a tedy zvýšený důraz na výkonnost a princip zásluhovosti při koncepci všech veřejných politik, včetně politiky regionální, resp. politiky soudržnosti. Všechny tyto změny nepochybně vyvolávají i posuny v zaměření regionální politiky a posílení snah o její prorůstové zaměření. Tyto skutečnosti do značné míry odrážejí i aktuálně dominující teorie regionálního rozvoje, které kladou výrazný důraz na podporu inovačních aktivit, na vytváření vhodného prostředí pro kvalitativní růst, ať již v úrovni spolupráce hlavních aktérů, tak i v úrovni zlepšování institucionálního rámce pro jejich aktivity. První linie výzkumu tak reaguje na aktuální problematiku, jelikož mnohé z hlubokých transformací, jimiž EU v současnosti prochází, jsou nevyhnutelné a nezvratné. Jiné výzvy je obtížnější předvídat a přijdou neočekávaně. EU se může těmito událostmi nechat unášet, nebo se může snažit je utvářet, což se následně promítne i do reálné integrační praxe. Rovněž i druhá linie výzkumu reaguje na aktuální problematiku podpory regionálního rozvoje, jelikož existence významných rozdílů v úrovni rozvoje a vyspělosti jednotlivých regionů je problematikou promítající se do reálné hospodářské praxe. CÍL PROJEKTU Hlavním cílem projektu je analýza aktuálních trendů a metodických přístupů ke konstrukci kompozitních indexů a aplikace v oblasti měření úrovně integrace a odolnosti v evropském prostoru. V první i druhé linii výzkumu bude hlavním výsledkem projektu návrh konstrukce kompozitního indexu na základě analýzy kvantitativních metod a testování jejich vhodnosti dle posloupnosti jednotlivých kroků rozhodovacího procesu respektující přístup OECD a EC JRC. Specifickým cílem první linie je mapovat historický a současný vývoj evropského integračního procesu a nastínit možnosti jeho měření, jež by odpovídaly současné situaci v Evropě, a zároveň by braly v úvahu pět scénářů o budoucnosti EU, jež jsou nastíněny v Bíle knize o Budoucnosti Evropy. Cílem bude zjistit, který z pěti scénářů v praxi přináší nebo nepřináší efektivnější podobu řešení integrace EU ve vztahu k probíhající podobě evropské integrace, tj. jež reflektuje současné dění jak vnitřní, tak vnější. V tomto úhlu pohledu je třeba zdůraznit, jak cíle v rámci top-down přístupu, kdy budoucí podoba, hloubka a šíře integračního procesu je určována na nadnárodní a národní úrovni, přičemž je třeba zohlednit i bottom-up přístup, tj. společenské nálady v jednotlivých členských státech a podporu EU ze strany jejích obyvatel. Tyto skutečnosti budou zkoumány zejména na základě priorit EU, jež jsou definovány v programu Evropské komise; na základě priorit jednotlivých členských států EU, jež jsou definovány v rámci programu jejich předsednictví v Radě EU; a v neposlední řadě na základě priorit obyvatel jednotlivých členských států EU, jež jsou zjevné z průzkumů veřejného mínění Eurobarometrů. Specifickým cílem druhé linie výzkumu je vyhodnocení úrovně odolnosti a pružnosti regionů České republiky na regionální úrovni NUTS 2 a NUTS 3 vůči externím šokům; a následné navržení hodnotícího přístupu, který by podpořil efektivní rozhodování v oblasti naplňování regionální politiky při realizaci regionálního managementu. Časový rámec let 2000 až 2020 (s ohledem na dostupnost dat) umožní hodnocení regionů před vstupem do Evropské unie. V návaznosti na to zároveň umožní posoudit vliv regionálních podpor v rámci programových obdobích. Tento časový rámec zahrnuje krizová období, tak bude možné posoudit odolnost regionů i s ohledem na krizová období, jež zasáhla ČR od roku 2000. GLOBÁLNÍ HYPOTÉZA VÝZKUMNÉHO PROJEKTU Hlavní hypotéza projektu staví na předpokladu, že upevňování integrace a posilování odolnosti v evropském prostoru vede k vyšší konkurenceschopnosti EU jako celku. Tento předpoklad je měřitelný prostřednictvím kompozitních indexů, u nichž však neexistuje jednotné řešení, jež by vyhovovalo všem požadavkům, a proto je nutné je konstruovat samostatně. První linie výzkumu bude postavena na dílčí hypotéze, která předpokládá, že čím více jsou země integrovány v rámci EU, tím více jsou efektivní a integrační uskupení EU jako celek je více konkurenceschopné. Stanovena hypotéza reaguje na současný stav evropského integračního procesu, jež může či nemusí narážet na své limity. Vnímání evropského integračního procesu v západní a východní části Evropy je odlišný a „tradiční“ a „nové“ státy EU mohou mít také rozdílný přístup k formování budoucnosti evropského integračního seskupení. Při rozšiřování EU se vedou diskuse, zdali nesnižuje potenciál integrovatelnosti EU jako celku, či právě naopak, zvyšuje limity integrovatelnosti EU jako celku. Druhá linie výzkumu bude postavena na dílčí hypotéze, která předpokládá, že pokrok v rozvoji regionů projevující se snižováním regionálních disparit je v České republice patrný více na úrovni NUTS 2 než na úrovni NUTS 3. Tuto hypotézu lze dále rozšířit o předpoklad, že v regionech NUTS 2 a NUTS 3 České republiky, které budou vyhodnoceny jako území s nejvyšší mírou odolnosti a nejvyšší odvozenou úrovní pružnosti, se nacházejí aglomerace krajských měst a spádových oblastí. Hypotéza dále staví na předpokladu, že strukturálně podobné regiony čelí externím šokům lépe na úrovni NUTS 2 než na úrovni NUTS 3 a zároveň, že na úrovni NUTS 3 jsou regiony s více diverzifikovanou ekonomickou základnou více odolné než úzce specializované. POSTUP ŘEŠENÍ Problematika projektu bude řešena ve dvou liniích výzkumu, které jsou propojeny nejen tematicky, ale zejména úzce z hlediska metodiky. Z metodického úhlu pohledu je cílem projektu identifikace možných a nalezení vhodných metod využitelných pro konstrukci kompozitních indexů v rámci obou zkoumaných linií. Konkrétní způsob využití zkoumaných metod v první a druhé linii výzkumu bude předmětem zkoumání v rámci jednotlivých kroků konstrukce kompozitních indexů dle zkoumané problematiky (linie). Konstrukce kompozitních indexů je tak de facto samotným rozhodovacím procesem, založeném na „step by step“ přístupu, kdy zkoumané metody budou analyzovány z pohledu využitelnosti pro návrh stavby/podoby kompozitních indexů pro první a druhou tematickou linii projektu, a testována jejich vhodnost s ohledem na vstupní data, a to při respektování posloupnosti jednotlivých kroků doporučených zejména Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) a Joint Research Centre při Evropské komisi (OECD, EC JRC). Postup tvorby kompozitních indexů je rozdělen a shrnut do deseti kroků: • Krok 1. Rozvoj teoretického rámce. Teoretický rámec by měl být vytvořen tak, aby poskytl věcný základ pro výběr ukazatelů do smysluplného kompozitního indexu a definoval jeho cíle a účel. • Krok 2. Výběr ukazatelů. Ukazatele by měly být vybrány na základě jejich vztahu k sledovanému jevu, správnosti dat, měřitelnosti a dostupnosti. V případě, že nelze získat potřebné údaje, je vhodné též zvážit použití zástupných údajů. • Krok 3. Imputace chybějících hodnot. Pro analýzu je nezbytný kompletní datový soubor, bez chybějících hodnot. Výběr vhodné metody doplnění dat. Dokumentace a vysvětlení zvoleného postup imputace a výsledky. • Krok 4. Vícerozměrná průzkumová analýza dat. Průzkumová analýza by měla zkoumat celkovou strukturu ukazatelů, posoudit vhodnost souboru dat a vysvětlit metodické možnosti, například vážení či agregace. • Krok 5. Normalizace dat. Ukazatele by v případě rozdílných jednotek a směru působení měly být normalizovány, aby byla zajištěna jejich srovnatelnost. Výběr vhodného normalizačního postupu s ohledem na teoretický rámec a vlastnosti zkoumaných dat. Dokumentace postupu, popis výsledků a vysvětlení volby normalizačního postupu. • Krok 6. Systém vah a agregace. Výběr vhodného postupu stanovení vah a agregace s ohledem na teoretický rámec. Nutnost zvážit i korelační strukturu a otázku kompenzace ukazatelů. Dokumentace postupu, popis výsledků a vysvětlení volby normalizačního postupu. • Krok 7. Testování robustnosti a citlivostní analýza. Identifikace zdrojů nejistoty ve vztahu k tvorbě kompozitního indexu. Posouzení dopadu nejistot a předpokladů na konečný výsledek. Provedení citlivostní analýzy závěrů. • Krok 8. Zpět k indikátorům. Výsledky dané kompozitním indexem by měly být transparentní. Rozložení již sestaveného kompozitního indexu na jednotlivé části. Profilace teritoria na základě dílčích ukazatelů, jež tvoří kompozitní index. • Krok 9. Vztah s jinými ukazateli. Korelace kompozitního indexu se souvisejícími měřitelnými jevy. Provedení testování spojení s variacemi kompozitního indexu pomocí analýzy citlivosti. Provedení ekonometrické analýzy vazeb (pokud to umožní data). Dokumentace výsledku. • Krok 10. Prezentace a publikace výsledků. Identifikace ucelené sady prezentačních nástrojů pro prezentaci výsledků výzkumu. Výběr vizuálních technik, k co nejlepší interpretaci výsledků, tak aby byl kompozitní index prezentován jasným a přesným způsobem. Z hlediska procesu konstrukce indexu se tyto kroky mohou rozdělit do tří fází, přičemž první dvě jsou obsahově identicky náročně z hlediska volby vhodných metod. První fáze by se dala vymezit kroky 1. Rozvoj teoretického rámce, 2. Výběr ukazatelů, 3. Imputace chybějících hodnot, 4. Vícerozměrná průzkumová analýza dat, 5. Normalizace dat a 6. Systém vah a agregace. Následná druhá fáze by se dala vymezit kroky 7. Testování robustnosti a citlivostní analýza, 8. Zpět k indikátorům, 9. Vztah s jinými ukazateli. Závěrečným krokem obou předcházejících fází je fáze třetí, jež obsahuje pouze jeden krok a to 10. Prezentace a publikace výsledků. S ohledem na rozsah konstrukce kompozitních indexů a náročnost obsahu jednotlivých kroků se v rámci projektu u obou linií předpokládá primárně průběh první a třetí fáze, přičemž druhá fáze by byla předmětem následného výzkumu v rámci „mind the gap“ přístupu. METODOLOGIE VĚDECKÉ PRÁCE Konkrétně specifikováno a popsáno v rámci Přílohy č. 1 Využití kvantitativních metod – Aplikované metody a metodické postupy. Metody logické: V teoretické části projektu bude použita metoda dedukce, umožňující postupovat od obecných informací ke konkrétním. Aplikační část projektu bude zpracována zejména na základě metody deskripce, analýzy a následné syntézy dostupných informací a jejich následném využití pro stanovení a splnění cíle projektu. Z hlediska logických metod budeme vycházet z metody induktivní, tzn., že po zjištění dostupných dat v rámci databáze ukazatelů, jejich použití v rámci vybraných kvantitativních metod. Metody specifické: V projektu budou aplikovány především metody exaktní a metoda komparace. Z metod exaktních budou použity vícerozměrná korelační analýza, vícerozměrné metody faktorové analýzy (FA) a shlukové analýzy (CA). Analýza efektivity bude potenciálně zkoumána prostřednictvím základních a pokročilých přístupů metody analýzy obalu dat (DEA). Objektivní metody stanovení vah budou v průběhu projektu analyzovány za účelem výběru vhodných ke konstrukci kompozitních indexů. V oblasti využití kvantitativních metod ve výzkumném projektu jsou obě tematické linie velmi úzce provázány a k jejich řešení tak budou využity stejné či obdobné metody, jež se však budou lišit s ohledem na vhodnost použití z hlediska specifik tématu řešené problematiky. Kvantitativní metody budou využity dle jejich vhodnosti v rámci jednotlivých kroků konstrukce kompozitních index jedné či druhé linie výzkumu. Při aplikaci metody mezinárodní (první linie) a meziregionální (druhá linie) komparace budou dodržována následující pravidla: • definování objektu komparace a výběr územní úrovně; • stanovení cíle komparace; • výběr vhodných ukazatelů pro analýzu; • zdrojové databáze ukazatelů; • vymezení časové osy komparace; • vymezení periodicity dat. VYUŽITÍ KVANTITATIVNÍCH METOD VE VÝZKUMNÉM PROJEKTU Problematika projektu bude řešena ve dvou tematických liniích, jež jsou vzájemně úzce provázány. Cílem projektu je, z metodického úhlu pohledu, identifikace možných a nalezení vhodných metod využitelných pro konstrukci kompozitních indexů dle tematických linií projektu. Způsob, jakým je tato problematika uchopena, determinuje celý proces analýzy, a tedy i její výsledky. S požadavkem co největší transparentnosti přistupujeme k analýze kvantitativně, tj. zejména skrze matematicko-statistické, vícerozměrné a vícekriteriální metody, jejichž nedílnou součástí je podrobná deskripce datových souborů sledovaných vstupních ukazatelů s ohledem na referenční období. S ohledem na rozdílnost vstupních dat, jsou níže obecně popsány matematicko-statistické, vícerozměrné a vícekriteriální metody, které jsou určeny jak pro práci s měkkými daty (první line výzkumu), tak pro práci s tvrdými daty (druhá linie výzkumu). Konkrétní způsob využití uvedených metod v první a druhé linii výzkumu bude předmětem zkoumání v rámci jednotlivých kroků konstrukce kompozitních indexů dle zkoumané problematiky (linie). Konstrukce kompozitních indexů je tak de facto samotným rozhodovacím procesem, založeném na „step by step“ přístupu. kdy uvedené metody budou analyzovány z pohledu využitelnosti pro návrh stavby/podoby kompozitních indexů pro první a druhou tematickou linii projektu, a testována jejich vhodnost s ohledem na vstupní data, a to při respektování posloupnosti jednotlivých kroků doporučených zejména Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) a Joint Research Centre při Evropské komisi (OECD, EC JRC) = „step by step“ přístup. DATOVÁ ZÁKLADNA Datová základna bude rovněž rozdělena do dvou výzkumných linií. V první linii budou základním zdrojem k tvorbě datové základny, respektive postojů vybraných členských států EU k pěti scénářům a šesti dílčím politikám, programy předsednictví v Radě EU a průzkumy Eurobarometrů, zejména specifické průzkumy o budoucnosti Evropy, a dále program priorit současné Evropské komise na období 2019-2024. Základním přístupem k identifikaci vhodných ukazatelů regionálního rozvoje budou Kohezní zprávy EU, Národní koncepce realizace politiky soudržnosti a Strategie regionálního rozvoje České republiky dle programových období. Zdrojovou databází ukazatelů budou regionální statistiky Evropského statistického úřadu a Českého statistického úřadu. REŠERŠE LITERATURY V RÁMCI PROJEKTU a) Tuzemská literatura • BLAŽEK, J., UHLÍŘ, D. (2020). Teorie regionálního rozvoje: nástin, kritika, implikace. Praha: Karolinum. • CZESANÝ, S., JOHNSON, Z. (2012). Ekonomický cyklus, hospodářská politika a bohatství zemí. Praha: Oeconomica. • FIALA, P., PITROVÁ, M. (2018) Evropská unie. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury. • HECZKO, S. (2016). Hospodářské cykly: teorie a realita. Praha: Bankovní Institut Vysoká škola. • HENDL, J. (2015). Přehled statistických metod: analýza a metaanalýza dat. Praha: Portál. • KOUTSKÝ, J. RUMPEL, P., SLACH, O., OLŠOVÁ, P., HLAVÁČEK, P., TOUŠEK, V., NOVÁK, V. (2012). Profilace měkkých faktorů regionálního rozvoje jako nástroj posilování regionální odolnosti a adaptability. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně. • KOVÁŘOVÁ, E. (2019). Globalizace a globální problémy: vybraná témata a souvislosti. Ostrava: VŠB-TUO, SOET, vol. 31. • KUTSCHERAUER, A. A KOL. (2010). Regionální disparity. Disparity v regionálním rozvoji země, jejich pojetí, identifikace a hodnocení. Ostrava: VŠB-TUO. • MELOUN, M., MILITKÝ, J. (2006). Kompendium statistického zpracování dat. Metody a řešené úlohy. Praha: Academia. • MINAŘÍK, B., BORŮVKOVÁ, J., VYSTRČIL, M. (2013). Analýzy v regionálním rozvoji. Praha: Professional Publishing. • MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ ČR. (2000). Strategie regionálního rozvoje ČR 2000-2006. Mmr.cz [online]. Dostupné z: https://www.mmr.cz/cs/ministerstvo/regionalni-rozvoj/regionalni-politika/koncepce-a-strategie/archiv/strategie-regionalniho-rozvoje-cr-z-roku-2000 • MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ ČR. (2006). Strategie regionálního rozvoje ČR 2007-2013. Mmr.cz [online]. Dostupné z: https://www.mmr.cz/cs/ministerstvo/regionalni-rozvoj/regionalni-politika/koncepce-a-strategie/archiv/strategie-regionalniho-rozvoje-ceske-republiky-na • MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ ČR. (2013). Strategie regionálního rozvoje ČR 2014-2020. Mmr.cz [online]. Dostupné z: https://www.mmr.cz/cs/ministerstvo/regionalni-rozvoj/regionalni-politika/koncepce-a-strategie/strategie-regionalniho-rozvoje-cr-2014-2020-(1). • MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ ČR. (2020). Strategie regionálního rozvoje ČR 2021+. Mmr.cz [online]. Dostupné z: https://mmr.cz/cs/microsites/uzemni-dimenze/strategie-regionalniho-rozvoje-cr-2021. • RYDVALOVÁ, P., ŽIŽKA, M. (2011). Metodika identifikace dynamiky hospodářského rozvoje obcí. Liberec: TUL. • STRATEGICKÝ RÁMEC ČESKÁ REPUBLIKA 2030. (2020). Strategický rámec ČR 2030. Cr2030.cz [online]. 2020. Dostupné z: https://www.cr2030.cz/strategie/dokumenty-ke-stazeni/ • ZLÝ, B. (2004). Integrační procesy ve světové ekonomice. Ostrava: VŠB-TUO. • ŽIŽKA, M. A KOL. (2013). Hospodářský rozvoj regionů: vymezení funkčních regionů, významné socioekonomické faktory, regionální odolnost a inovační intenzita. Praha: Kamil Mařík – Professional Publishing. b) Zahraniční literatura • BALASSA, B.A. (2012/1961). The Theory of Economic Integration (Routledge Revivals). London: Routledge. • BALDWIN, R., WYPLOSZ, CH. (2019). The economics of European integration. London: McGraw Hill. • BEREND, Ivan (2020). The Economics and Politics of European Integration: Populism, Nationalism and the History of the EU. London: Routledge. • BOSCHMA, R., MARTIN, R. (2012). The Handbook of Evolutionary Economic Geography. Cheltenham: Edward Elgar. • DORRUCCI, E. (2015). A history of Europe’s economic integration. Geneva: WEF. • ERAYDIN, A., TASAN-KOK, T. (2013). Resilience Thinking in Urban Planning. Amsterdam: Springer. • EUROPEAN COMMISION. (2017). 7th Report on Economic, Social and Therritorial Cohesion. Luxembourg: Publication Office of the EU. • EUROPEAN COMMISSION. (2017). White Paper on the Future of Europe. Reflections and Scenarios for the EU27 by 2025. Brussels: European Commission. • EUROPEAN COMMISSION. (2021). Composite Indicators Research Group. Europa.eu [online]. 2021. Dostupné z: https://composite-indicators.jrc.ec.europa.eu. • EUROPEAN COMMISSION. (2021). Eurobarometer – Public Opinion in the European Union. Europa.eu [online]. 2021. Dostupné z: https://europa.eu/eurobarometer/screen/home. • EUROPEAN COMMISSION. (2019). Economic analysis of European competitiveness and integration. Europa.eu [online]. 2019. Dostupné z: https://ec.europa.eu/growth/content/economic-analysis-european-competitiveness-and-integration_en • EUROPEAN COMMISSION. (2019). Economic analysis of European competitiveness and integration. Europa.eu [online]. 2019. Dostupné z: https://ec.europa.eu/growth/content/economic-analysis-european-competitiveness-and-integration_en • EUROPEAN SPATIAL PLANNING OBSERVATION NETWORK. (2014). Economic Crisis: Resilience of Regions. Luxembourg: ESPON. • EUROSTAT. (2021). Regions in the European Union. Nomenclature of Territorial Units for Statistics. Luxembourg: Publications Office of the European Union. • EUROSTAT. (2021). NUTS - Nomenclature of Territorial Units for Statistics. Europa.eu [online]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/eurostat/web/nuts/ overview. • EUROSTAT. (2021). Statistics. Europa.eu [online]. Dostupné z: http://epp.eurostat. ec.europa.eu/portal/page/portal/statistics/themes. • KRUGMAN, P. et al (2017). International Economics: Theory and Policy. London: Pearson. • MORRISON, D. F. (2005). Multivariate Statistical Methods. Hampshire: Duxbury Press. • MUNDA, G., NARDO, M. (2005). Constructing consistent composite indicators: The issue of weights. Working paper EUR 21834 EN. Luxembourg: EC JRC. • NARDO, M., SAISANA, M., SALTELLI, A., TARANTOLA, S. (2005). Tools for Composite Indicator Building. Ispra: EC JRC. • OECD, EC JRC. (2008). Handbook on Construction Composite Indicators. Methodology and User Guide. Paris: OECD. • SAISANA, M., TARANTOLA, S. (2002). State-of-the-Art Report on Current Methodologies and Practices for Composite Indicator Development. Brussels: EC JRC. • TAMÁSY, CH., DIEZ, J.R. (2013). Regional Resilience, Economy and Society. Farnham: Ashgate. ČASOVÝ HARMONOGRAM 1. Leden 2022: Příprava realizace projektu SGS: vymezení koncepce řešení projektu, zadání a rozdělení úkolů v rámci řešitelského týmu, stanovení termínů plnění úkolů. 2. Únor – Březen 2022: Literární rešerše, studium odborných zdrojů, příprava detailní konstrukce metodiky vhodné pro řešení projektu SGS. Vyhodnocení a zpracování relevantních informací, tvorba datové základny pro analýzu. 3. Duben – Říjen 2022: Realizační práce na projektu dle zvolené metodiky řešení, analýza, zpracování dílčích výstupů projektu, syntéza výstupů, průběžné prezentace dosažených výsledků v článcích v odborných časopisech a na mezinárodních vědeckých konferencích. 4. Listopad – Prosinec 2022: Finalizace výstupů projektu, vyhodnocení dosažených výsledků, závěrečné práce na projektu, určení směrů budoucího zaměření výzkumu. ČLENOVÉ ŘEŠITELSKÉHO TÝMU a) Zaměstnanci: Ing. Lukáš Melecký, Ph.D. (mel24), katedra mezinárodních ekonomických vztahů (120), akademický pracovník, vedoucí katedry mezinárodních ekonomických vztahů (120) doc. Ing. Michaela Staníčková, Ph.D. (sta579), katedra mezinárodních ekonomických vztahů (120), akademický pracovník b) Studenti: Ing. Petra Doleželová, dis. (dol0117), katedra mezinárodních ekonomických vztahů (120), interní doktorand Ing. Jana Ostárková (ost0032), katedra mezinárodních ekonomických vztahů (120), interní doktorand Ing. Markéta Pekarčíková (pek0044), katedra mezinárodních ekonomických vztahů (120), interní doktorand Ing. Tereza Powadová (pow0006), katedra mezinárodních ekonomických vztahů (120), interní doktorand Bc. Brigita Páleníková (pal0228), magisterské studium specializace Mezinárodní ekonomické vztahy
Rok zahájení
2022
Rok ukončení
2022
Poskytovatel
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
Kategorie
Workflow pro SGS
Typ
Specifický výzkum VŠB-TUO
Řešitel
Zpět na seznam