Přeskočit na hlavní obsah
Přeskočit hlavičku
Název projektu
Hodnocení výkonnosti poskytovatelů veřejných služeb v ČR
Kód
SP2021/18
Předmět výzkumu
Předmět výzkumu: Předmětem výzkumu předloženého projektu je hodnocení výkonnosti vybraných veřejně financovaných poskytovatelů veřejných služeb v ČR. Hodnoceny budou zejména organizace působící v oblasti školství, kultury a územní samosprávné celky v ČR, které jsou nejčastějšími zřizovateli a zároveň také poskytovatelé některých veřejných služeb pro obyvatelstvo ČR. Primárním cílem jednotlivých výstupů projektu bude hodnocení výkonnosti u pečlivě vybraných poskytovatelů veřejných služeb, kteří splní konkrétní výběrová kritéria a lze je vzájemně srovnávat, respektive označit jako homogenní poskytovatele uvedené veřejné služby. Samotná výkonnost organizací bude hodnocena nejen prostřednictvím ekonomicko-finančních ukazatelů, ale také prostřednictvím technicko-výkonových ukazatelů. Výběr hodnocených ukazatelů ke srovnání výkonnosti se odvíjí od konkrétní veřejné služby (statku) a do jisté míry tyto statky (MŠ, ZŠ, SŠ, VŠ ve školství; divadla, kina, hrady a zámky, muzea a galerie, zoologické zahrady v kultuře, typy územních samosprávných celků) od sebe odlišuje a zároveň také charakterizuje poskytovanou službu. Projekt navazuje na zjištěné poznatky z již dříve realizovaných projektů SP2016/60, SP2017/129, SP2019/10 a SP2020/32. Hlavní řešitel navrhovaného projektu byl členem řešitelského kolektivu v projektu SP2016/60 „Technická efektivnost a ekonomická stabilita příspěvkových organizací“ a hlavním řešitelem projektů SP2017/129 „Ekonomické faktory ovlivňující zabezpečení veřejných služeb s kolektivní spotřebou“ a SP2020/32 „Ekonomické zhodnocení organizací poskytujících veřejné služby v rámci alokační funkce veřejných rozpočtů“. Spoluautor byl pak členem řešitelského kolektivu v rámci SP2019/10 „Vliv společensko-ekonomických faktorů na dostupnost vybraných sociálních služeb v České republice“ a již zmíněného projektu SP2020/32. V rámci tohoto projektu pak bude rozvíjena problematika veřejně poskytovaných statků zejména v oblasti školství, kultury a u územních samosprávných celků v ČR, které tyto oblasti ze svého rozpočtu nejčastěji financují. Důvodem pro zkoumání výkonnosti u uvedených veřejných služeb je tendování poskytovatelů k neefektivnosti. Tato je zpravidla důsledkem převisu na trhu na straně nabídky a nevyváženým (nedostatečným) množstvím poptávajících na straně poptávky. Poptávané množství ale lze měřit, v regionálním školství např. počtem dětí, žáků nebo studentů, kteří jsou povinni ze zákona absolvovat povinnou školní docházku (přikázaný veřejný statek) a tomu v dlouhodobém horizontu přizpůsobovat rozdělování finančních prostředků z veřejných rozpočtů mezi jednotlivé poskytovatele. Výše uvedené je však nutné vnímat i v kontextu poskytované kvality veřejné služby, která je např. v oblasti školství limitována stanoveným maximálním počtem dětí, žáků a studentů a dalšími regionálními rozdíly, např. hustotou a dopravní dostupností služeb pro obyvatele. Rozdíly je pak možné sledovat i v rámci poskytovaného stupně vzdělávání (preprimární, primární, sekundární a terciární stupeň). V odvětví kultury je pak specifické např. to, že sice lze měřit výkon např. počtem návštěvníků, koncertů, výstav, výpůjček, aj., což jsou typické výkonové ukazatele v odvětví kultury, ale v současné Covidové situaci (celostátní zákaz realizace kulturních činností) může být hodnocení pouze prostřednictvím těchto ukazatelů zavádějící. Chceme-li uchovat rozmanitost kulturního dědictví (na základě platných právních předpisů) pro další generace, je nutné měřit poptávané množství např. množstvím spravovaných objektů, počtem uchovávaných knih, archiválií, chovaných kusů a druhů zvířat nebo běžně vystavovaných exponátů, což obnáší vynakládání nemalých finančních prostředků z veřejných rozpočtů i za této nepříznivé situace. Současnou nerovnováhu na trhu nelze jednoduše řešit např. snížením kapacity hlediště divadel, koncertních sálů, rozlohou výstavních prostor nebo vystavovaných a v depozitu držených předmětů, pokud chceme zachovat historickou identitu a prostorovou dostupnost těchto služeb pro současné i budoucí obyvatelstvo. Co ale sledovat lze, je např. poměr vynakládaných finančních prostředků do konkrétních oblastí z celkového objemu vynakládaných finančních prostředků, a to nejen z veřejných zdrojů, ale i v rámci jednotlivé organizace v dlouhodobém horizontu. Jako příklad lze uvést rozdílný přístup k poskytování veřejných služeb u územních samosprávných celků, které jsou zřizovateli hodnocených organizací a zároveň poskytovatelem potřebných finančních prostředků. Údaje ekonomicko-finančního a technicko-výkonového charakteru budou pro potřeby projektu čerpány z veřejně dostupných webových stránek organizací a jimi zpracovaných výročních zpráv, ale také z národních zdrojů, např. Českého statistického úřadu, Národního informačního a poradenského střediska pro kulturu, rejstříku škol a školských zařízení, České školní inspekce, portálu eJustice nebo databází Ministerstva financí ČR - Aris, Úfis, IISSP – Monitor, aj. Plánované výstupy projektu budou zaměřeny primárně na homogenní organizace poskytující veřejné služby v oblasti školství, kultury a u územních samosprávných celků, které fungují v ČR, u kterých dokáže autorský tým zabezpečit homogennost hodnocených organizací. Výstupy v oblasti kultury budou orientovány na hodnocení veřejně zřizovaných subjektů v oblasti dramatického umění (divadla), popř. všeobecného či výtvarného umění (muzea a galerie), památkově chráněných objektů (hrady a zámky), výchovně-vzdělávacích aktivit (knihovny) nebo volnočasových činností (zoologické zahrady). V oblasti školství bude hodnoceno fungování škol a školských zařízení v rámci dané úrovně vzdělávací soustavy v ČR. U hodnocení služeb poskytovaných konkrétními územně samosprávnými celky v ČR bude kladen důraz na jejich velikost a srovnatelnost. Vzhledem k specifikům jednotlivých hodnocených oblastí nebude při hodnocení výkonnosti organizací primárním cílem jejich fungování v mezinárodním srovnání, byť ani toto není vyloučeno, např. v rámci zemí Visegrádské čtyřky (ČR, SR, Polsko, Maďarsko). Specifikace výstupů výzkumu (cíl projektu): Cílem projektu je vymezit faktory ovlivňující efektivitu a výkonnost u homogenního vzorku organizací, zejména v podmínkách ČR a v oblastech školství, kultury a u územních samosprávných celků. Teoretická východiska Veřejné služby (public service) jsou dle Vrabkové a kol. (2017) veřejnými statky (public goods), kdy jejich faktické zabezpečování pro obyvatelstvo vychází z rozhodnutí volených zástupců ve volbách a praktické naplňování je následně financováno z různých úrovní veřejných rozpočtů (rozpočtu státu, kraje, obce, aj.). V ekonomické literatuře byla problematika kolektivní spotřeby některých statků zmíněna již v pracích Pareta a Schwiera (1927) v kontextu neoklasické teorie rovnováhy a Paretovského optima. Nicméně, první vymezení veřejných statků je připisováno P. A. Samuelsonovi (1954), který vychází z postulátu ekonomických statků, které člení na soukromé a veřejné. Veřejné statky pak třídí na čisté a smíšené, přičemž argumentuje principem spotřeby čili podmínkami nedělitelnosti (non-rival) spotřeby a nevylučitelnosti (non-exludability) ze spotřeby daného veřejného statku. Na pojetí veřejných statků dle Samuelsona navázali další autoři, především Musgrave (1959), který problematiku veřejných statků rozšířil o perspektivu veřejných financí, a dle kterého jsou veřejné statky realizovány zejména prostřednictvím alokační funkce veřejných rozpočtů. V současné ČR je tato funkce zastoupena dle Varadzina a Bečicy (2016) v souladu s teorií fiskálního federalismu jak na úrovni rozpočtu státu, tak i rozpočtů samosprávných krajů a obcí a svým objemem finančních prostředků tvoří největší podíl na celkovém objemu veřejných finančních prostředků. Problematika veřejných statků byla později doplněna o pohled nabídky veřejných statků, např. Niskanen (1971) a Buchanan (1998). Buchanan (1998) např. sleduje statky podle způsobu rozhodování (individuální, respektive soukromá volba versus kolektivní volba) o jejich výrobě a spotřebě, a v této návaznosti rozlišuje pouze dva typy statků - soukromé a veřejné. Další pohled institucionálního rázu nabízí Bénard (1990), a to v kontextu otázek: „Jak jsou dané statky společnosti poskytovány?” a zda “Existuje při jejich poskytování požadavek zaplacení tržní ceny nebo jsou poskytovány bezplatně?”. Statky následně člení na tržní, polotržní a netržní. Od druhé poloviny 20. století je pak problematika veřejných služeb (veřejných statků) řešena celou řadou autorů, o čemž svědčí mnohé odborné práce, např. Arrowa (1963), Pollitta (1993), Samuelsona, Nordhause (2010), Stiglitze a Rosengarda (2015). Dle Stiglitze (1997) je např. nerovnováha na trhu důsledkem selhávání soukromých firem, které sledují své úzké zájmy a většinou se snaží jen o maximalizaci zisku pro své majitele, a ne o užitek pro celou společnost. Poskytování veřejných statků pro obyvatelstvo je z hlediska právní subjektivity institucí poskytujících veřejné služby, řešeno v rámci různých států různě. Veřejné služby poskytují v rámci ČR zejména příspěvkové organizace státu, krajů a obcí. V zemích západní Evropy vykonávají tyto činnosti obdobně koncipované instituce neziskového charakteru. Stejně jako v ČR mají příspěvkové organizace vlastní právní subjektivitu a finanční vazby na svého zřizovatele, tak i v zahraničí mají tyto instituce vazby na veřejné rozpočty, které poskytují finanční prostředky na jejich chod. Dle Lovětínského a Mylkové (2011) se nacházejí např. ve Francii, Rakousku nebo Německu, kde působí jako instituce v oblasti zdravotnictví, školství nebo kultury (muzea, galerie, knihovny). Ve Francii existuje veřejná instituce - skupina tzv. les etablissements publiques, která se využívá zejména v oblasti zdravotnictví, vzdělávání (státní školství a university) a kultury (muzea). Rakousko pak využívá právní formu veřejnoprávní instituce skupiny Anstalt des öffentlichen Rechts, která je využívána především pro kulturní zařízení či knihovny např. Rakouská národní knihovna, Státní statistický úřad. V Německé právní úpravě se pak nachází skupina tzv. öffentliche Betriebe, kdy se jedná o určité veřejné podniky nebo instituce, které se dále dělí do několika skupin a liší se určitými prvky. Jsou to tzv. řízené podniky (muzea, divadla, městské knihovny), vlastní nebo vlastněné podniky (městská hromadná doprava, nemocnice a veřejnoprávní instituce (veřejnoprávní rozhlasové nebo televizní vysílání). Z výše uvedeného je patrné, že by se veřejné rozpočty měly snažit o efektivní alokování finančních prostředků při zabezpečování poskytování veřejných služeb. Veřejné služby jsou na území demokraticky řízených zemí poskytovány v souladu s rozhodnutím občanů (voličů), kteří projevili své individuální zájmy ve volbách (národní, krajská, obecní úroveň) a prostřednictvím svých volených zástupců (politiků) tak rozhodují o množství a směru při vynakládání veřejných prostředků k zabezpečení fungování veřejných služeb (ve veřejném zájmu). Výsledkem je shoda na tom, které oblasti (resp. veřejné statky) budou pro obyvatele poskytovány v čisté podobě a které v podobě smíšené. Z hlediska veřejných rozpočtů se to pak projeví nutností realizovat výdaje buď na národní úrovni (z centrálního rozpočtu), nebo na úrovni regionální (veřejné statky financované z krajských rozpočtů), či z rozpočtů lokální úrovně (financované z rozpočtu samosprávných obcí). Obecným cílem je ale hospodárné, účelné a efektivní fungování veřejně zřizovaných institucí, které poskytují veřejné služby v dané oblasti (Varadzin a kol., 2013; Vrabková a kol., 2017). Finanční náročnost při poskytování veřejných služeb bude dle pojetí manželů Musgravewových (1994) hodnocena zejména prostřednictvím lokální úrovně veřejných rozpočtů. V případě mezinárodního srovnávání bude vždy ČR hodnocena v rámci srovnatelných ukazatelů v evropském kontextu demokraticky řízených zemí. Při hodnocení fungování samotných poskytovatelů bude přihlíženo k platné legislativě. V rámci jednotlivých výstupů projektu budou vždy hodnoceny homogenní subjekty tak, aby byla zaručena jejich objektivní srovnatelnost pomocí metody kvantitativních ukazatelů a s ohledem na právní formu fungování daného subjektu. Toto lze u řešitelského kolektivu doložit u již realizovaných publikačních výstupů, nejen v oblasti kultury (Bečica, 2016; Bečica, 2018a; Bečica, 2018b; Ardielli, Bečica, 2018; Bečica, Vavrek, 2020a), ale i školství (Bečica, Rutteová, 2018) nebo u územních samosprávných celků (Bečica, 2014; Vavrek, 2017; Vavrek, Admišin, Kotulič, 2017; Vavrek, Papcunová, Tej, 2020). Metodika řešení: Cíle projektu budou naplněny pomocí matematicko-statistických metod. Vzhledem k tomu, že je projekt zaměřený nejen na hodnocení ekonomických, ale také technických ukazatelů u vybraných subjektů (územní samosprávné celky, organizace poskytující veřejné služby v oblasti regionálního školství, terciárního vzdělávání a kultury - divadla, muzea, zoo, knihovny) a rovněž hodnocení jejich výkonnosti, bude jako hlavní nástroj hodnocení použita metoda TOPSIS – vícekriteriální hodnocení variant (Technique for Order Preference by Similarity to Ideal Solution), se kterou má řešitelský kolektiv bohaté zkušenosti. Základní popis matematicko-statistického aparátu a některé vstupní statistické údaje jsou blíže načrtnuty v příloze k projektu. Časový harmonogram projektu: Z hlediska času lze projekt rozdělit do čtyř jednotlivých etap, kdy se jednotlivé etapy shodují s kalendářními čtvrtletími a následující etapa vždy navazuje na předchozí. Jednotlivé etapy pak lze vymezit následujícími činnostmi. I. Etapa: leden – březen 2021 Rozdělení úkolů a povinností mezi jednotlivé členy řešitelského týmu. Rešerše odborné literatury v oblastech zkoumání (územní samospráva, kultura, školství). Zapojení studentů magisterského studia programu Veřejná ekonomika a správa do řešení projektu při sběru ekonomických, technických a výkonových dat z webových stránek, výročních zpráv a dostupných účetních a finančních výkazů u vymezeného okruhu zejména veřejně zřizovaných organizací, které poskytují veřejné služby obyvatelstvu. Sbírána budou data v souladu se zaměřením projektu a zaměřením diplomových prací za delší časové období. Převážná většina dat bude čerpána z dostupných veřejných zdrojů a ze specializovaného informačního portálu Ministerstva financí ČR - IISSP – Monitor, Českého statistického úřadu, Národního informačního a poradenského střediska pro kulturu, Eurostatu, Rejstříku škol a školských zařízení, České školní inspekce, aj. II. Etapa: duben – červen 2021 Zapojení studenti pokračují ve sběru dat u vybraných organizací s cílem ujasnění specializace a směřování v rámci plánovaných diplomových prací. Konstrukce teoretických pasáží pro příspěvky do časopisů Jimp a plánovaných konferenčních výstupů. Realizace praktických výpočtů a testování dat dle uvedené metodologie u homogenního a sofistikovaného vzorku vybraných územních samosprávných celků či organizací, které poskytují veřejné služby zejména v oblasti kultury a školství. Finalizace a podání 1 příspěvku Jimp a 3 příspěvků s účastí na mezinárodní konferenci – Mezinárodní kolokvium o regionálních vědách a Development and Administration of Border Areas of the Czech Republic and Poland 2021, které by se měly uskutečnit v červnu 2021, SGEM Bulgaria v srpnu 2021 (sborníky jsou evidovány v databázi WoS). Zpracování průběžné zprávy k plnění projektu. III. Etapa: červenec – září 2021 Průběžné práce na teoretických a prakticky zaměřených pasážích budoucích diplomových prací u zapojených studentů. Příprava dalších příspěvků v rámci odborných časopisů Jimp v databázi WoS a Scopus, (např. Croatian and Comparative Public Administration, Review of Economic Perspectives, aj.) a finalizace příspěvků na konferenci Public Economics and Administration 2021 (sborník evidován ve WoS). Účast na mezinárodní konferenci SGEM Bulgaria. Příprava a realizace prezentace průběžných výsledků projektu na odborném workshopu SGS v září 2021 na Ekf. IV. Etapa: říjen – prosinec 2021 Dokončení rozepsaných příspěvků dle slíbeného plánu a jejich podání v rámci odborných časopisů v databázích WoS a Scopus. Průběžné zpracování zadání diplomových prací zapojených studentů. Ukončovací a hodnotící práce, zpracování závěrečné zprávy k projektu. Literatura: ARDIELLI, E., BEČICA, J. (2018). Multi-criteria Evaluation of the State of Professional Theatres in the Czech Republic in Terms of Mixed Public Goods Provided to the Citizens. Review of Economic Perspectives, 18 (2), 155–176. ARROW, K. (1963). Social Choice and Individual Values. 2nd editon. New York: J. Wiley and Sons. BEČICA, J. (2014). Czech Municipalities and Real Estate Tax. In Theoretical and Practical Aspects of Public Finance. Prague: Univ Econ, 19-27. BEČICA, J. (2016). Zoological gardens in the Czech Republic and Slovakia from the view of technical efficiency and productivity. In Theoretical and Practical Aspects of Public Finance. Prague: Univ Econ, 132-139. BEČICA, J., RUTTEOVÁ, L. (2018). Evaluation of Schools with Polish Language Teaching in the Czech Republic. In Development and Administration of Boarder Areas of the Czech Republic and Poland. Ostrava: VŠB-TUO, 29-37. BEČICA, J. (2018a). Income Self-Sufficiency and Profitability of Professional Theatres in the Czech Republic. Review of Economic Perspectives, 18 (3), 285-299. BEČICA, J. (2018b). Technická efektivita a produktivita muzeí v ČR. Ekonomika - Management - Inovace, 10 (2), 48-58. BÉNARD, J. (1990). Veřejná ekonomika I. Praha: EÚ ČSAV. BUCHANAN, J. (1998). Veřejné finance v demokratickém systému. Praha: Computer Press. HWANG, Ch.; YOON, K. (1981). Multiple Attribute Decision Making: Methods and Applications. New York: Springer. KERŠULIENE, V.; ZAVADSKAS, E. K.; TURSKIS, Z. (2010). Selection of rational dispute resolution method by applying new step‐wise weight assessment ratio analysis (Swara). Journal of Business Economics and Management, 11: 1611–1699. LOVĚTÍNSKÝ, V.; MYLKOVÁ, P. (2011). Fungování příspěvkových organizací v České republice a vybraných zemích Evropy. Parlamentní institut, (online). 2011, duben, dostupné z:http://www.avpo.cz/wp-content/uploads/2014/01/prispevkove_organizace_v_CR_a_EU.pdf MUSGRAVE, R. A. (1959). The Theory of Public Finance. New York: McGraw-Hill. MUSGRAVE, R. A.; MUSGRAVEOVÁ, J. P. (1994). Veřejné finance v teorii a praxi. Praha: Management Press. NISKANEN, W. A. (1971). Bureaucracy and Representative Government. Chicago, IL: Aldine-Atherton. OLSON, D. L. (2004). Comparison of weights in TOPSIS models. Mathematical and Computer Modelling, 40(7–8): 721–727. PARETO, V.; SCHWIER, A. S. (1927). Manual of Political Economy. August M Kelley Pubs. POLLITT, C. (1993). Managerialism and the Public Services: Cult for Cultural Change in the 1990s? Oxford: Blackwell. SAMUELSON, P. A. (1954). The Pure Theory of Public Expenditure. The Review of Economics and Statistics. 36 (4): 387–389. SAMUELSON, P. A.; NORDHAUS, W. D. (2010). Economics. 19th ed. New York: McGraw Hill. SINGLA, I.; AHUJA, I. S.; SING SETHI, A. (2017). Comparative Analysis of Technology Push Strategies Influencing Sustainable Development in Manufacturing Industries Using Topsis and Vikor Technique. International Journal for Quality Research. 12(1), 129–146. STIGLITZ, J. E. (1997). Ekonomie veřejného sektoru. Praha: Grada Publishing. STIGLITZ, J. E.; ROSENGARD, J. K. (2015). Economics of the Public Sector. 4th ed. New York: W. W. Norton Company. STREIMIKIENE, D.; BALEZENTIS, T.; KRISCIUKAITIENE, I.; BALEZENTIS, A. (2012). Prioritizing sustainable electricity production technologies: MCDM approach. Renewable & Sustainable Energy Reviews, 16(5): 3302–3311. TRAMARICO, C. L.; MIZUNO, C. L.; ANTONIO, D.; SALOMONO, V.; AUGUSTO, P.; Augusto, F.; Marins, S. (2015). Analytic hierarchy process and supply chain management: A bibliometric study. Pro-cedia Computer Science. 2015, 441–450. VARADZIN, F.; BEČICA, J. (2016). Sídla a produkční potenciál. (fungování a ekonomický potenciál obcí v ČR s příklady z území Moravskoslezského kraje). Praha: Professional Publishing. VARADZIN, F., BECK, V., BEČICA, J. (2013). Ekonomika veřejného sektoru. Havířov: VŠSS. VAVREK, R. (2017). Weight of TOPSIS technique parameter and its impact on assessment of municipalities in Slovak republic. Scientific Papers of the University of Pardubice, 24(39): 236–246. VAVREK, R., ADAMIŠIN, A., KOTULIČ, R. (2017). Multi-Criteria Evaluation of Municipalities in Slovakia – Case Study in Selected Districts. Polish Journal of Management Studies, 16(2): 2. VAVREK, R. (2019). Evaluation of the Impact of Selected Weighting Methods on the Results of the TOPSIS Technique. International Journal of Information Technology & Decision Making, 2019, 18(6), 1821-1843. VAVREK, R.; BEČICA, J. (2020a). Efficiency Evaluation of Cultural Services in the Czech Republic via Multi-Criteria Decision Analysis. Sustainability. 2020, 12, 3409. VAVREK, R.; BEČICA, J. (2020b). Capital City as a Factor of Multi-Criteria Decision Analysis—Application on Transport Companies in the Czech Republic. Mathematics 2020, 8, 1765. VAVREK, R.; PAPCUNOVÁ, V.; TEJ, J. (2020). Evaluation of Financial Management of Towns in relation to Political Cycles using CV-TOPSIS. Lex localis – Journal of Local Self-Government, 18(2): 231–252. VRABKOVÁ, I., a kol. (2017). Příspěvkové organizace: postavení, úkoly a technická efektivnost, SAEI, vol. 47. Ostrava: VSB-TUO. YALCIN, E.; UNLU, U. (2018). A Multi-Criteria Performance Analysis of Initial Public Offering (IPO) Firms Using Critic and Vikor Methods. Technological and Economic development of Economy. 24(2), 534–560. YOON, K. (1980). Systems Selection by Multiple Attribute Decision Making. Kansas State University: Kansas. ZAVADSKAS, E. K.; MARDANI, A.; TURSKIS, Z.; JUSOH, A.; NOR, K. (2016). Development of TOPSIS Method to Solve Complicated Decision-Making Problems: An Overview on Developments. From 2000 to 2015. International Journal of Information Technology & Decision Making, 15(2016): 1–38. ZAVADSKAS, E. K.; TURSKIS, Z.; KILDIENE, S. (2014). State of art surveys of overviews on MCDM/MADM methods. Technological and Economic Development of Economy, 20(1): 165–179. ZELENÝ, M. (1974). Linear Multiobjective Programming. Berlin: Springer-Verlag. ZELENÝ, M. (1983). Multiple Criteria Decision Making. The Journal of the Operational Research Society. Vol. 34, iss. 10, pp. 1011-1013. ISSN 0160-5682. Základní legislativa v předmětné oblasti plánovaného výzkumu: Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách. Zákon č. 306/1999 Sb., o poskytování dotací soukromým školám, předškolním a školským zařízením. Zákon č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů. Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 257/2001 Sb., o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon). Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy. Zákon č. 561/2004 Sb., školský zákon. Vyhláška č. 88/2002 Sb., prováděcí vyhláška Ministerstva kultury ČR ke knihovnímu zákonu. Vyhláška č. 220/2013 Sb., o požadavcích na schvalování účetních závěrek některých vybraných účetních jednotek.
Rok zahájení
2021
Rok ukončení
2021
Poskytovatel
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
Kategorie
Workflow pro SGS
Typ
Specifický výzkum VŠB-TUO
Řešitel
Zpět na seznam