Název projektu
Vyhodnocení dopadů reformy osobní důchodové daně na daňový výnos a daňovou progresivitu v České republice
Kód
SP2022/1
Předmět výzkumu
Předmět výzkumu
Výzkum je zaměřen na problematiku daně z příjmů fyzických osob. Předmětem výzkumu bude zkoumání účinků reformy osobní důchodové daně – daně z příjmů fyzických osob v České republice, která proběhla k 1. lednu 2021 a reformy, které má proběhnout k 1. lednu 2022 v kontextu daňového výnosu a daňové progresivity osobní důchodové daně. Svým tematickým zaměřením tak projekt zapadá do oblastí financí, makroekonomie i mikroekonomie a podnikové ekonomiky, jelikož odvodová povinnost představuje významnou složku nákladů podniku.
Daň z příjmů fyzických osob je součástí nové daňové soustavy České republiky od jejího vzniku v roce 1993. Za tuto dobu prošel zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů významnými změnami. Jedna z nejvýznamnějších daňových reforem proběhla k 1. lednu 2021. Tato reforma mění způsob stanovení základu daně u příjmů ze závislé činnosti, kterým není superhrubá, ale pouze hrubá mzda. Uvedený způsob konstrukce základu daně nebyl v minulosti v České republice aplikován, kromě zmíněné superhrubé mzdy to byla v minulosti také hrubá mzda snížená o odvody na sociální a zdravotní pojištění nesené zaměstnancem. Druhou významnou změnou, která proběhla, bylo zvýšení základní slevy na poplatníka o 3 000 Kč (z částky 24 840 Kč na 27 840 Kč za zdaňovací období). Neméně významná byla změna ustanovení § 16 zákona o daních z příjmů v oblasti daňové sazby. Nominální sazba daně je opět klouzavě progresivní, s tím, že základ daně, který je do 48násobku průměrné mzdy (v případě měsíčního výpočtu zálohy na daň do 4násobku průměrné mzdy) podléhá sazbě 15 %. Základ daně převyšující uvedený limit podléhá zdanění sazbou 23 %. Nominální klouzavě progresivní daňová sazba byla v České republice v platnosti v letech 1993 – 2007, avšak počet daňových pásem byl vyšší, než je tomu v současnosti.
V průběhu roku 2021 došlo ke zvýšení daňového zvýhodnění na druhé dítě (z 19 404 Kč na 22 320 Kč za zdaňovací období) a na třetí a další dítě (z 24 204 Kč na 27 840 Kč). Tyto změny, i když byly provedeny v průběhu roku, jsou implementovány do zmíněného zákona se zpětnou účinností od 1. ledna 2021. Od roku 2022 je předpokladem další zvýšení základní slevy na poplatníka. Jen pro doplnění je vhodné uvést, že tato základní sleva na poplatníka nebyla od roku 2008 zvyšována (mimo zvýšení, které nastalo k 1. lednu 2021). Další připravovanou významnou změnou, která bude mít vliv na inkaso daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti, je opětovné navýšení minimální mzdy a s tím související navýšení zaručené mzdy.
Výsledky studií poukazují na skutečnost, že nominální progresivní daňová sazba je u osobní důchodové daně běžnou záležitostí (Peter, Buttrick a Duncan, 2010, Puy, 2019 nebo Alessandrini, 2021). Taktéž způsob konstrukce základu daně u příjmů ze závislé činnosti ve formě hrubé mzdy je běžnou záležitostí (Niesten, 2018). Jak uvádí výsledky Kicer a Karceski (2017) nebo Tomat (2018), změny konstrukčních prvků daně ovlivňují daňový výnos, který může být vyšší nebo také nižší, a to v závislosti na povaze změn parametrů osobní důchodové daně, ale také i v závislosti na celkovém ekonomickém prostředí dané země. Zatím dosud provedené studie vyhodnocovaly progresivitu osobní důchodové daně za použití intervalových ukazatelů progresivity. Předpokládá se, že také tento přístup bude zvolen ve stávajícím řešení projektu. Rozšíření vědeckého poznání zde spočívá především v rovině délky zkoumaného období. Vedle tohoto „klasického“ přístupu k měření progresivity bude zvolen také jiný způsob vyhodnocení progresivity, a to za použití hodnot ukazatelů mezní sazby daně, resp. efektivní sazby daně. Tento přístup je do jisté míry inovativní, a vede tak k odstranění mezery ve výzkumné oblasti v problematice osobní důchodové daně.
Zkoumanou problematiku lze řešit nejen v kontextu legislativní úpravy v České republice, ale také z mezinárodního pohledu, např. v komparaci se státy V4 nebo s vybranými státy Evropské unie, neboť jedním z cílů Evropského společenství je také vytvoření společné daňové politiky.
Cíl výzkumu
Hlavním vědeckým cílem projektu je komplexní kvantifikace a vyhodnocení dopadů změn parametrů osobní důchodové daně na daňovou progresivitu v České republice. Na základě tohoto formulovaného vědeckého cíle budou stanoveny tyto dílčí cíle:
1. Kvantifikovat dopad změn konstrukce základu daně, sazeb daně a hodnot daňových odpočtů na daňový výnos daně z příjmů fyzických osob, a to jednak z pohledu dílčího základu daně ze závislé činnosti, tak z pohledu celkového podílu daně z příjmů fyzických osob na daňovém výnosu.
2. Vyhodnotit vliv zvýšení základní slevy na poplatníka a daňového zvýhodnění na děti na daňovou progresivitu.
3. Analyzovat změnu způsobu konstrukce základu daně a sazby daně ve vztahu k reálnému daňovému zatížení poplatníka.
4. V závislosti na dostupnosti údajů provést konfrontaci výsledků daňové reformy s daňovými reformami v oblasti osobní důchodové daně, které proběhly v České republice v minulosti, příp. s reformami v jiných členských státech EU.
5. Stanovit, zda plánované změny v oblasti osobní důchodové daně v roce 2022 povedou ke zvýšení / snížení daňové progresivity a ke zvýšení / snížení daňového výnosu.
V souladu s výše uvedenými cíli spočívá důležitost výzkumu jednak v teoretické rovině, kdy výsledky projektu mohou být přínosem pro rozšíření vědomostí o osobní důchodové dani, tak v praktické rovině, kde mohou přinést doporučení či alespoň náměty pro aktéry hospodářské politiky – výsledky mohou být předány k dispozici MFČR, GFŘ, Hospodářské komoře, příp. také Poslanecké sněmovně.
Závěry výzkumu je možné také prezentovat při výuce zajišťované hlavním řešitelem a pedagogickými spoluřešiteli v předmětech tematicky zaměřených na daňovou problematiku nebo kvantitativní metody (statistika apod.). V případě zájmů o doktorské studium spoluřešiteli - studenty lze v tomto doktorském výzkumu v dané či adekvátně blízké problematice pokračovat.
V případě dosažení významných závěrů výzkumu SGS může být projekt rozšířen a podán jako návrh projektu GAČR nebo TAČR v budoucím období.
Metodika postupu řešení, charakteristika vstupních dat
Výběr z použitých obecných a speciálních metod:
V první fázi řešení je předpokladem analýza domácí a zahraniční literatury a dosavadních provedených výzkumů. Následně dojde k analýze dat získaných z domácích i zahraničních databází, např. z Českého statistického úřadu, Generálního finančního ředitelství, Ministerstva financí, Eurostatu, OECD, EUROMOD, IBFD, EUI a The World Bank.
Vedle využití základních obecných vědeckých metod jako deskripce, komparace, dedukce a syntézy metod je v projektu uvažováno s použitím řady speciálních metod, zejména z oblasti statistiky, ekonometrie či vícekriteriálního rozhodování. Konkrétně:
Pro splnění cíle 1 bude použita vícerozměrná regresní analýza, konkrétně se bude jednat o vytvoření vícerozměrného regresního modelu vyjadřujícího závislost daňového výnosu na daňové progresivitě, daňové sazbě a dvou nejpoužívanějších daňových odpočtů (na poplatníka a na dítě ve společné domácnosti) v podobě (1),
kde Y je výše daňového výnosu, X1 je vybraný ukazatel daňové progresivity, X2 ukazatel daňové sazby, X3 ukazatel odpočtu na poplatníka, X4 ukazatel odpočtu na děti a u je náhodná složka modelu, která by měla vykazovat normální rozdělení s nulovou střední hodnotou. Rozšířený model předpokládá také zahrnutí dalších faktorů, jako je minimální mzda a zaručená mzda, což je zachyceno rovnicí (2),
kde Y je výše daňového výnosu, X1 je vybraný ukazatel daňové progresivity, X2 ukazatel daňové sazby, X3 ukazatel odpočtu na poplatníka, X4 ukazatel odpočtu na děti, X5 částka minimální mzdy, X6 částka zaručené mzdy a u je opět náhodná složka modelu, která by měla vykazovat normální rozdělení s nulovou střední hodnotou.
Daňovou progresivitu (cíl 2) je možno vyhodnotit za použití ukazatelů intervalové daňové progresivity, mezi které se řadí např. ukazatel progresivity průměrné sazby PAR, ukazatel progresivity daňové povinnosti PTO nebo ukazatel progresivity příjmu po zdanění PEAT (Gruber, 2019).
Ukazatel progresivity průměrné sazby PAR vyjadřuje poměr změny průměrné sazby ke změně příjmů (3),
kde Y0 je důchod poplatníka v dolním příjmovém intervalu, Y1 je důchod poplatníka v horním příjmovém intervalu, T0 je daňová povinnost v dolním příjmovém intervalu, T1 je daňová povinnost v horním příjmovém intervalu. V případě proporcionální daně (T/Y = konst.) bude hodnota PAR rovna nule.
Ukazatel progresivity daňové povinnosti PTO (4),
vyjadřuje poměr relativní změny daňové povinnosti δT vůči relativní změně důchodu δY. V případě proporcionální daně bude mít tento ukazatel jednotkovou hodnotu. Matematicky tento ukazatel představuje daňovou elasticitu ET/Y (Friedrich, Maková a Široký, 2012).
Ukazatel progresivity příjmu po zdanění PEAT vyjadřuje elasticitu příjmu po zdanění vzhledem k příjmu před zdaněním. Vypočítá se podle vzorce (5),
který je v případě proporcionální daně také roven jedné, má však protichůdné chování vůči ukazateli (4).
Využití ukazatelů intervalové progresivity je předpokládáno také ke splnění formulovaného cíle 5.
Nominální sazba daně často o skutečném daňovém zatížení mnoho nevypovídá, proto ke splnění cíle 3 budou stanoveny také efektivní daňové sazby ETR, které vyjadřují skutečné daňové zatížení poplatníka. Obecný princip výpočtu ETR je uveden ve vztahu (6),
kde Y je důchod poplatníka a T je daňová povinnost.
Vedle vyhodnocení progresivity na základě intervalových ukazatelů je předpokládán také alternativní přístup k řešení dané problematiky, a to za využití hodnot ETR, resp. mezních sazeb daně (MTR), kde MTR je určena pomocí (7),
kde ΔY je změna důchodu poplatníka a ΔT je změna daňové povinnosti. Matematicky představuje tento ukazatel derivaci zkoumaných veličin (∂T/∂Y).
Pokud bude platit vztah (8),
kde MTRH je mezní sazba pro vyšší příjmový interval, MTRL je mezní sazba pro nižší příjmový interval, bude sazba daně progresivní. Pokud by platil vztah opačný, bude naopak sazba daně regresivní.
K dosažení cíle 1 a cíle 4 spadá v úvahu použití také metod vícekriteriálního rozhodování, kde je podstatou vybrat optimální legislativní úpravu zdanění příjmů s ohledem váhy více kritérií, jako je např. skutečné daňové zatížení, množství daňových úlev nebo preferovaný typ nominální sazby daně v závislosti na výši základu daně, resp. na výši důchodu poplatníka. Při výběru různých variant a zohlednění kritérií lze obecné formalizovat matici absolutní užitností určené pomocí (9),
kde a_ij jsou prvky matice vyjadřující absolutní užitnost j-té varianty při zohlednění i-tého kritéria, V1 až Vn jsou varianty, C1 až Cm kritéria. S ohledem na to, že je nutné zohlednit také různé váhy i-tých kritérií, je uvažováno použití Saatyho metody s devítistupňovou preferenční škálou pro stanovení velikosti preference. Váhu i-tého kritéria vi lze odhadnout obecně pomocí (10),
kde Gi je geometrický průměr i-tého kritéria.
Z metod vícekriteriálního rozhodování je uvažováno použití metody analytického hierarchického procesu AHP, kde jako optimální k realizaci je doporučena j-tá varianta s nejvyšší globální váhou Hj (11),
kde vi je váha i-tého kritéria a hij je dílčí ohodnocení j-té varianty vzhledem k i-tému kritériu.
S ohledem na zvažovaný metodický postup se předpokládá užití softwaru MS Excel, IBM SPSS Statistics nebo R Studio pro statistické výpočty, příp. také softwaru AHP-OS na podporu vícekriteriálního rozhodování (Goepel, 2018).
Vstupní data k analýze týkající se zkoumané problematiky z pohledu České republiky budou čerpány především z databází Českého statistického úřadu, Ministerstva financí a Generálního finančního ředitelství. Dalšími vytěžovanými databázemi k získání vstupních dat budou zejména:
(a) Databáze Evropské komise TAXUD, viz https://ec.europa.eu/taxation_customs/index_en,
(b) Databáze EUROSTAT, viz https://ec.europa.eu/eurostat/data/database
(c) Databáze OECD, viz https://www.oecd-ilibrary.org/
(d) Databáze EUROMOD, viz https://www.euromod.ac.uk
(e) Databáze IBFD, viz https://www.ibfd.org/About-IBFD
(f) Databáze EUI, viz https://cadmus.eui.eu/handle/1814/65326
(g) Databáze The World Bank, viz https://data.worldbank.org/indicator/GC.TAX.TOTL.GD.ZS
S ohledem na to, že zdroje označené (a) – (g) poskytují data nejen za Českou republiku, ale i za jiné státy, bude možné tyto data využít také k provedení případné srovnávací analýzy za účelem komparace jinými vybranými státy.
Předpokládá se také využít databází „velké auditorské čtyřky“ např. od PWC (https://www.pwc.com/gx/en/services/tax/worldwide-tax-summaries.html) nebo KPMG (https://home.kpmg/xx/en/home/services/tax/business-tax/international-tax.html).
Časový harmonogram prací spojených s projektem:
leden – únor 2022: po případném schválení projektu:
rozdělení úkolů mezi členy řešitelského kolektivu,
stanovení termínů jednotlivých úkolů a určení odpovědné osoby za splnění daného cíle;
březen – květen 2022:
rešerše a analýza odborné literatury a odborných studií,
návrh vlastní metodiky k řešení problému na základě datové rešerše (v návaznosti na dostupnosti dat, předpoklad využití také placených databází),
příprava článku na odbornou konferenci ICEI
zahájení práce na textu nejméně 2 odborných článků,
účast na schůzce sdružení IFA;
květen – červen 2022:
pokračování v realizační části projektu v souladu s provedenou datovou rešerší a vytvořenou datovou základnou pro analýzu,
předpoklad rozšíření datové základny také o hodnoty vybraných států V4 nebo jiného státu EU,
pokračující práce na textech článků do odborných časopisů,
účast na konferenci ICEI,
účast na schůzce sdružení IFA;
červenec – září 2022:
korektury článků dle přijatých recenzí,
psaní odborné knihy,
prvotní finalizace výstupů projektu;
říjen – prosinec 2022:
odeslání odborné knihy do tisku,
účast na schůzce sdružení IFA,
finalizace výstupů projektu včetně vyhodnocení konečných dosažených výsledků,
závěrečné práce na projektu,
vyúčtování a uzavření projektu,
vytýčení budoucích směrů možného dalšího výzkumu v dané oblasti.
Základní literatura
ALESSANDRINI, D. (2021). Progressive Taxation and Economic Stability. Scandinavian Journal of Economics 123 (2), 422 – 452. DOI: 10.1111/sjoe.12410
AULT, Hugh J. Comparative Income Taxation: a Structural Analysis. 3. vyd. Alphen aan den Rijn, The Netherlands Kluwer Law International, 2010. 560 s, ISBN 978-90-411-3204-8.
FRIEDRICH, V., MAKOVÁ, K., ŠIROKÝ, J. (2012). Testing the Predicative Ability of the Tax Progressiveness Indices. E & M EKONOMIE A MANAGEMENT, 15(1), 4-16.
GOEPEL, K. D. (2018). Implementation of an Online Software Tool for the Analytic Hierarchy Process (AHP-OS). International Journal of the Analytic Hierarchy Process, 10(3), s. 469-487.
DOI: 10.13033/ijahp.v10i3.590
GRUBER, J. (2019). Public Finance and Public Policy. 6th Ed. New York: Worth Publishers, 2019. 896 s. ISBN 978-1-319105-25-9.
JAMES, S. (2018). The Economics of Taxation: Principles, Policy and Practice. 18 th ed. Birmingham: Fiscal Publications, 2018. 326 s. ISBN 978-1-906201-42-5.
KICER, E., KARCESKI, M. (2017). Political Economy of Taxation. Annual Review of Political Science, 20, 75 – 92. DOI: 10.1146/annurev-polisci-052615-025442
LANG, M., OWENS, J., PISTONE, P., RUST, A., SCHUCH, J., STARINGER, C., STORCK, A. (2016). Trends and Players in Tax Policy. Amsterdam: IBFD, 2016. 820 s. ISBN 978-90-8722-359-5.
NIESTEN, H. (2018). Personal and Family Tax Benefits in the EU Internal Market: from Schumacker to Fractional Tax Treatment. Common Market Law Review 55 (3), 819 – 856.
PETER, K., BUTTRICK, S., DUNCAN, D. (2010). Global Reform of Personal Income Taxation, 1981-2005: Evidence from 189 Countries. National Tax Journal 63 (3), 447 – 478.
TOMAT, C. (2018). The Elasticity of Personal Income: Evidence from Survey Data. Economia Politica 35 (2), 433 – 462. DOI: 10.1007/s40888-017-0083-1
PUY, M. (2019). Incentives for Progressive Income Taxation. Journal of Theoretical Politics 31 (1), 66 – 102. DOI: 10.1177/0951629818809420
WHEELER, J. (2018). Single Taxation? Amsterdam: IFBD, 2018. 259 s. ISBN 978-90-8722-491-2.
Rok zahájení
2022
Rok ukončení
2022
Poskytovatel
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
Kategorie
SGS
Typ
Specifický výzkum VŠB-TUO
Řešitel