Přeskočit na hlavní obsah
Přeskočit hlavičku
Název projektu
Ekonometrické modelování dopadů interakce hospodářských politik na finanční stabilitu
Kód
SP2024/026
Předmět výzkumu
Finanční systém čelil v posledních desetiletích řadě výzev. Na přelomu tisíciletí jsme byli svědky vrcholu "dotcomové bubliny" a jejího následného splasknutí (během něhož se index Nasdaq Composite propadl o 82 %). Později, v roce 2000, jsme byli svědky selhání sekuritizace hypoték a bubliny na trhu s bydlením, která se změnila v globální finanční krizi (GFC) a velkou recesi (Reinhart a Rogoff, 2008). V roce 2010 následovala krize státního dluhu v eurozóně (Lane, 2012), vleklé období nízkých úrokových sazeb (Malovaná et al., 2023a) a vzestup stínového bankovnictví (Hodula et al., 2020; Irani et al., 2021). Tyto trendy akcelerovaly v roce 2020 během pandemie Covid-19 s výrazným nárůstem ocenění aktiv navzdory socioekonomické krizi. V roce 2022 se na trhu objevily další problémy v souvislosti s rostoucí inflací a prudkým propadem trhů s finančními aktivy, po němž se v březnu 2023 dostalo do problémů několik velkých bank. Na finančních trzích se rovněž projevila nejistota způsobená ruskou invazí na Ukrajinu a rostoucím napětím mezi Izraelem a Palestinou. Tyto a další události vyvolaly napětí nejen na finančních trzích, ale měly také přesah do ekonomiky jako celku. Kromě toho přinesly nové zdroje zranitelnosti finančního sektoru a systémového rizika, které zůstávají výzvou pro finanční a hospodářskou stabilitu v nadcházejících letech. Předmětem výzkumu v tomto projektu tedy bude (1) analýza vazeb mezi finanční stabilitou a hlavními makroekonomickými politikami, především měnovou a makroobezřetnostní a (2) determinace přirozené úrokové míry. 1. Analýza dopadů hospodářských politik a jejich vzájemných interakcí V posledních desetiletích byl zejména ve vyspělých ekonomikách zaznamenán výrazně vyšší růst úvěrů než růst ekonomiky (Cecchetti et al., 2011; Schularick a Taylor, 2012; Justiniano et al., 2019). Synchronizace finančních a hospodářských cyklů má důležité ekonomické důsledky, neboť prostřednictvím pákového cyklu ovlivňuje finanční cyklus ekonomické výkyvy, konjunktury a propady (Geanakoplos, 2010; Borio, 2014; Jordà et al., 2017). Kromě toho může synchronizace finančních cyklů ovlivňovat alokaci zdrojů a vytvářet bubliny v cenách aktiv, což brání hospodářské konvergenci mezi jednotlivými zeměmi a zvyšovat pravděpodobnost systémové finanční krize (Oman, 2019). Existující literatura identifikovala obousměrnou kauzalitu mezi úvěrovou aktivitou a výstupem. Jedna část empirické literatury předpokládá, že úvěrové cykly jsou převážně řízeny poptávkou, resp. závisí pozitivně na ekonomické aktivitě (Bernanke a Blinder, 1988; Calza et al., 2003). To je proto, že konjunktura ekonomické aktivity (vyjádřená růstem produktu) má pozitivní vliv na spotřebu, investice a jejich prostřednictvím na poptávku po úvěrech (Kashyap et al., 1992). Další část empirické literatury však předpokládá, že úvěry trhy hrají ústřední roli při šíření šoků do reálné ekonomiky. Firmy financují vstupy a produktivní investice především půjčkami od dluhových investorů, takže náklady a dostupnost úvěrů by měly ovlivňovat produkci (Bräuning et al., 2021). Ze stejného důvodu Stepanyan a Guo (2011) ukazují, že silnější hospodářský růst zvyšuje poptávku po úvěrech a vede k vyššímu růstu úvěrů. V rámci tohoto proudu literatury panuje shoda na tom, že vyšší ekonomická aktivita vede k vyššímu růstu úvěrů, rozsah tohoto vlivu se však liší. Centrální banky mohou působit na úvěrovou aktivitu zejména prostřednictvím nastavení měnověpolitických sazeb. Pochopení úvěrového kanálu měnové politiky je proto zásadní pro dosažení a udržení makroekonomické i finanční stability. Úvěrový kanál měnové politiky zahrnuje několik dílčích kanálů, zejména bilanční kanál (balance sheet channel), kanál bankovních úvěrů (bank-lending channel) a kanál podstupování rizika (risk-taking channel). Bilanční kanál naznačuje, že přísnější měnová politika může snížit ceny aktiv, čímž se sníží čisté jmění dlužníků a ztíží se schopnost firem zajistit si financování, což omezí jejich investice (Bernanke and Gertler, 1989, 1995; Kiyotaki and Moore, 1997; Bernanke et al., 1999). Tato dynamika ovlivňuje také domácnosti, zejména ty, jejichž bohatství je vázáno na hodnotu bydlení (Iacoviello, 2005). Kanál bankovních úvěrů popisuje, jak přísnější měnová politika snižuje nabídku bankovních úvěrů, zejména v důsledku zvýšených nákladů na financování (Bernanke and Blinder, 1992). Banky mohou být méně ochotné poskytovat úvěry, když jsou měnověpolitické sazby vysoké, také kvůli zvýšeným agenturním nákladům mezi dlužníkem a věřitelem (Holmstrom and Tirole, 1997; Jiménez et al., 2012) a bilančním omezením bank (Kishan and Opiela, 2000; Van den Heuvel, 2002). Kanál měnové politiky zaměřený na podstupování rizika (Adrian and Shin, 2009; Acharya and Naqvi, 2012) podněcuje banky k rizikovějším investicím, když jsou úrokové sazby nízké, což vede k menšímu monitorování (Dell’Ariccia et al., 2017) a potenciální nadměrné alokaci do vysoce rizikových aktiv. Pokud jde o úvěrový kanál, banky mohou být kvůli změkčeným úvěrovým standardům motivovány k rozšiřování svých rozvah prostřednictvím pákového efektu a k poskytování nadměrného množství úvěrů nižší kvality. Snížení tolerance k riziku však může tento vývoj zvrátit a snížit objem dostupných úvěrů. Přestože je vztah mezi měnovou politikou a úvěrovou aktivitou často předmětem zkoumání v teoretické i empirické literatuře, nebyla dosud publikována žádná komplexní syntéza poznatků z této literatury. První dva články spadající do této části projektu budou meta-analytické studie věnující se vztahu mezi úvěrovým a hospodářským cyklem a mezi měnovou politikou a úvěrovou aktivitou. Obě studie poskytnou přehled existující literatury zaměřené na tyto vztahy se zaměřením na studie využívající model vektorové autoregrese (VAR) pro empirické modelování. Díky zaměření na primární studie pracující s VAR modely lze analyzovat oba vztahy nejen na krátkém, ale také na středním a dlouhém časovém horizontu. Meta-analýzy představují pokročilou statistickou techniku, která slouží k integraci a syntéze výsledků z mnoha jednotlivých studií. Cílem meta-analýzy je poskytnout objektivnější a spolehlivější závěry než jednotlivé studie, protože kombinuje data z více zdrojů a zohledňuje možné rozdíly v metodice nebo vzorcích. Díky tomu umožňuje identifikovat vzory a tendence, které by mohly být v jednotlivých studiích přehlédnuty. Meta-analýza také pomáhá překonávat omezení malých vzorků a zvyšuje statistickou sílu analýz. Kriticky však závisí na kvalitě a konzistenci začleněných studií, což znamená, že výsledky mohou být ovlivněny publikačními zkresleními nebo heterogenitou mezi studiemi. Analýza vzájemných interakcí měnové a makroobezřetnostní politiky je zásadním krokem k pochopení dopadu politických rozhodnutí na celou ekonomiku a finanční systém. Literatura se obecně shoduje na existenci důležitých zpětných vazeb mezi jednotlivými makroekonomickými politikami. Historicky byla větší pozornost věnována dvojici měnová a fiskální politika (Leeper, 1991; Davig a Leeper, 2011). Nicméně po světové finanční krizi byla zvýšená pozornost věnována interakci měnové a makroobezřetnostní politiky (Cecchetti a Kohler, 2014, Paoli a Paustian, 2017, Libich, 2020), přičemž zvláštní pozornost byla věnována konfliktním situacím a mechanismům jejich řešení (Leduc a Natal, 2018; Bodenstein et al., 2019, Carrillo et al., 2021). Současná literatura se zabývá společnými účinky měnové a makroobezřetnostní politiky, viz např. Ueda a Valencia (2014) a Smets (2014) pro teoretický rámec a Malovaná a Frait (2017) jako příklad empirické analýzy. Malovaná et al. (2023b) provedli odborný průzkum preferovaného institucionálního uspořádání makroobezřetnostní politiky a základních interakcí vyplývajících ze společného provádění měnové a makroobezřetnostní politiky. Zjistili, že respondenti obecně preferují "integrační uspořádání", kdy je makroobezřetnostní politika umístěna v rámci centrální banky, před "odděleným uspořádáním", kdy je makroobezřetnostní politika delegována na autonomní instituci. Důvodem je velká míra vzájemné závislosti mezi oběma politikami a potenciál informačních zisků z jejich udržení "pod jednou střechou". Třetí článek se proto zaměří na analýzu přeshraniční transmise měnověpolitických šoků a vlivu makroobezřetnostní politiky na tuto transmisi. V článku plánujeme zkoumat, jak makroobezřetnostní politika eurozóny ovlivňuje finanční cyklus zemí mimo eurozónu. To je klíčový typ otázky zejména pro malé otevřené ekonomiky a ekonomiky s bankovním sektorem v zahraničním vlastnictví, jako je Česká republika. Naše motivace vychází z předchozích studií, které ukazují, že existují významné vedlejší účinky měnové politiky velkých zemí na růst úvěrů v zemích periferie (Cao et al., 2023). 2. Odhad přirozené úrokové míry Období po prudké fázi pandemie Covid-19 se v literatuře začíná označovat jako „Great normalization“ v nestabilních časech (Vilmi at al., 2022; Panetta, 2022), které je charakteristické zvyšováním nominálních sazeb v reakci na dynamický vývoj cenových hladin ve světě. Kromě krátkodobých výkyvů spojených s nadměrnou stimulací ekonomik a nesouladu na nabídkové straně trhu (narušení nabídkových řetězců a šoky do cen vstupů) dochází také k sekulárním změnám z důvodu vývoje na post-pandemických trzích práce (Figura and Waller, 2022), k demografickým změnám (Platzer and Peruffo, 2022), změnám veřejného zadlužení a daní (Gagnon et al., 2016; Eggertsson et al., 2019) a nerovnosti (Auclert a Rognlie, 2018; Straub, 2019). Tyto krátkodobé a dlouhodobé faktory mají zásadní dopad na vývoj neutrální a přirozené reálné úrokové míry (r*). Z hlediska volby vhodné fiskální politiky (udržitelnost veřejných financí) a monetární politiky (pozice měnové politiky a transmisní mechanismy) je zcela nezbytná znalost vývoje r* a jejích dočasných a trvalých změn. Výzkum je zaměřen na vyplnění mezery ve vysvětlení idiosynkratických změn ve vývoje r* po pandemii Covid-19. Cílem výzkumu je zhodnocení krátkodobých a dlouhodobých vlivů na vývoj r* spolu s hodnocením vhodnosti nastavení hospodářských politik v (ne)normálních časech. Přepokládaným závěrem je, že socioekonomické změny po kulminaci pandemie Covid-19 se budou promítat do normalizace neutrální a přirozené reálné úrokové míry. Koncept přirození úrokové míry (r*) vyvinuli v původní podobě Niehans (1987) a Wicksell (1898). Martínez-García (2023) uvádí, že r* byla ale zpopularizována až v 90. letech minulého století, když se stala základem pro modely Nového keynesiánství a měnově-politické praxe. Z pohledu Nového keynesiánství je měnová politika považována za expanzivní (kontrakční), pokud jsou inflační očekávání dobře ukotvena a reálná úroková sazba je nižší (vyšší) než přirozená úroková sazba. V hodnocení mezery úrokových sazeb se využívá také princip trade-off mezi inflací a ekonomickým uvolněním, který vzniká prostřednictvím vztahu Phillipsovy křivky (blíže Woodford, 2003; Barsky et al., 2014; Galí, 2018). Rovnovážnou reálnou úrokovou sazbu lze rozdělit na neutrální (krátkodobou r*) a přirozenou (dlouhodobou r*). Neutrální reálná úroková míra dle (Platzer et al, 2022) osciluje kolem dlouhodobého trendu, který je dán přirozenou úrokovou mírou. Přirozená úroková míra neboli dlouhodobá reálná úroková míra r* je ukotvena v literatuře o hospodářském růstu. Je definována jako bezrizikový výnos, který vyrovnává poptávku a nabídku úspor v dlouhodobé rovnováze bez jakýchkoli šoků. Přirozená míra je spojována s pomalu se pohybujícími proměnnými, jako jsou demografické charakteristiky populace (např. míra porodnosti, střední délka života), nerovnost příjmů a růst produktivity (Figura a Waller, 2022; Platzer a Peruffo 2022; Auclert and Rognlie, 2018; Straub, 2019). Naproti tomu neutrální sazba neboli krátkodobá r* je součástí novokeynesiánských DSGE modelů a odráží reálnou úrokovou sazbu, která by převládala v ekonomice bez nominální rigidity. Centrální banky používají tuto hypotetickou úrokovou sazbu jako referenční hodnotu k odstranění neefektivností způsobených nominálními rigiditami. Některé krátkodobé ekonomické šoky mohou tuto referenční hodnotu dočasně posunout, proto může neutrální sazba vykazovat výrazné krátkodobé pohyby (Caldara et al., 2020; Laubach a Williams, 2003; Kiley, 2015; Lubik a Matthes, 2015a; Holston et al., 2017; Johannsen a Mertens, 2018; Del Negro et al., 2019). Použitá literatura ADRIAN, T. and H. S. SHIN (2009): “Money, Liquidity, and Monetary Policy.” American Economic Review Papers and Proceedings, 99. ACHARYA, V. and H. NAQVI (2012): “The Seeds of a Crisis: A Theory of Bank Liquidity and Risk Taking over the Business Cycle.” Journal of Financial Economics, 136. AUCLERT, A. and M. ROGNLIE. Inequality and Aggregate Demand. National Bureau of Economic Research, Inc NBER Working Papers. 2018, 24280. BARSKY, R., A. JUSTINIANO, L. MELOSI. The natural rate of interest and its usefulness for monetary policy. Am. Econ. Rev. 2014, 104 (5), pp. 37-43. BERNANKE, B. and A. BLINDER (1988): “Credit, Money, and Aggregate Demand.” The American Economic Review, 78(2):435–439. BERNANKE, B. and A. BLINDER (1992): “The Federal Funds Rate and the Channels of the Monetary Transmission.” American Economic Review, 82. BERNANKE, B. and M. GERTLER (1989): “Agency Costs, Net Worth and Business Fluctuations.” American Economic Review, 79. BERNANKE, B. S. and M. GERTLER (1995): “Inside the Black Box: The Credit Channel of Monetary Policy Transmission.” Journal of Economic Perspectives, 9(4):27–48. BERNANKE, B. S., M. GERTLER, and S. GILCHRIST (1999): “The Financial Accelerator in a Quantitative Business Cycle Framework.” Handbook of Macroeconomics, 1:1341–1393. BODENSTEIN, M., GUERRIERI, L., and J. LABRIOLA (2019): “Macroeconomic Policy Games.” Journal of Monetary Economics, 101, pp. 64-81. BORIO, C. (2014): “The Financial Cycle and Macroeconomics: What Have We Learnt?” Journal of Banking & Finance, 45:182–198. BRÄUNING, F., J. L. FILLAT, and G. JOAQUIM (2021): “Corporate Finance and the Transmission of Shocks to the Real Economy.” Working Paper No. 21-18, Federal Reserve Board of Boston. CALDARA, D., E. GAGNON, E. MARTÍNEZ-GARCÍA and C.J. NEELY. Monetary Policy and Economic Performance since the Financial Crisis. Globalization Institute Working Paper. 2020, 399. CALZA, A., C. GARTNER, and J. SOUSA (2003): “Modelling the Demand for Loans to the Private Sector in the Euro Area.” Applied Economics, 35(1):107–117. CAO, J., DINGER, V., GÓMEZ, T., GRIC, Z., HODULA, M., JARA, A., JUELSRUD, R., LIAUDINSKAS, K., MALOVANÁ, S., and Y. TERAJIMA (2023): “Monetary Policy Spillover to Small Open Economies: Is the Transmission Different under Low Interest Rates?” Journal of Financial Stability, 65, p.101116. CARRILLO, J. A., MENDOZA, E. G., NUGUER, V. and J. ROLDÁN-PENA (2021): “Tight Money-Tight Credit: Coordination Failure in the Conduct of Monetary and Financial Policies.” American Economic Journal: Macroeconomics, 13(3), pp. 37-73. CECCHETTI, S. G. and M. KOHLER (2014): “When Capital Adequacy and Interest Rate Policy Are Substitutes (And When They Are Not).” International Journal of Central Banking, 10(3), pp. 205-231. CECCHETTI, S., M. MOHANTY, AND F. ZAMPOLLI (2011): “The Real Effects of Debt.” BIS Working Papers 352, Bank for International Settlements. COGLEY, T. and T. J. SARGENT. Evolving Post World War II U.S. Inflation Dynamics. NBER Macroeconomics Annual. 2001, 16, pp. 331–388. COSTA-FONT, J., M. GEMMILL, and G. RUBERT (2011): “Biases in the Healthcare Luxury Good Hypothesis?: A Meta-Regression Analysis.” Journal of the Royal Statistical Society Series A: Statistics in Society, 174(1):95–107. DEL NEGRO, M., D. GIANNONE, M.P. GIANNONI and A. TAMBALOTTI. Global trends in interest rates. J. Int. Econ. 2019, 118, pp. 248-262. DELL’ARICCIA, G., L. LAEVEN, and G. A. SUAREZ (2017): “Bank Leverage and Monetary Policy’s Risk-Taking Channel: Evidence from the United States.” Journal of Finance, 72(2):613–654. DOUCOULIAGOS, H., T. D. STANLEY, and W. K. VISCUSI (2014): “Publication Selection and the Income Elasticity of the Value of a Statistical Life.” Journal of Health Economics, 33:67–75. EGGER, M., G. D. SMITH, and C. MINDER (1997): “Bias in Meta-Analysis Detected by a Simple, Graphical Test.” Journal of Economic Surveys, 316:629–634. EGGERTSSON, G B., N R. MEHROTRA and J. A. ROBBINS. A Model of Secular Stagnation: Theory and Quantitative Evaluation. American Economic Journal: Macroeconomics. 2019, 11(1): 1–48. FIGURA, A. and Ch. WALLER. What does the Beveridge curve tell us about the likelihood of a soft landing? FEDS Notes. Washington: Board of Governors of the Federal Reserve System, July 29. 2022. GAGNON, E., B. K. JOHANNSEN, and J. D. LOPEZ-SALIDO. 2016. Understanding the New Normal: The Role of Demographics. Board of Governors of the Federal Reserve System (U.S.) Finance and Economics Discussion Series. 2016, 080. GALÍ, J. The state of New keynesian economics: a partial assessment. J. Econ. Perspect. 2018, 32 (3) (2018), pp. 87-112 GEANAKOPLOS, J. (2010): “The Leverage Cycle.” NBER Macroeconomics Annual, 24(1), 1-66. HAELERMANS, C. and L. BORGHANS (2012): “Wage Effects of On-the-Job Training: A Meta-Analysis.” British Journal of Industrial Relations, 50(3):502–528. HODULA, M., MELECKÝ, A., and M. MACHÁČEK (2020): “Off the Radar: Factors behind the Growth of Shadow Banking in Europe.” Economic Systems, 44(3). HOLMSTROM, B. and J. TIROLE (1997): “Financial Intermediation, Loanable Funds and the Real Sector.” The Quarterly Journal of Economics, 112. HOLSTON, K., T. LAUBACH and J.C. WILLIAMS. Measuring the natural rate of interest: international trends and determinants. J. Int. Econ. 2017, 108. IACOVIELLO, M. (2005): “House Prices, Borrowing Constraints, and Monetary Policy in the Business Cycle.” American Economic Review, 95(3):739–764. IRANI, R. M., IYER, R., MEISENZAHL, R. R., and J.-L. PEYDRÓ (2021): “The Rise of Shadow Banking: Evidence from Capital Regulation.” The Review of Financial Studies, 34(5), pp. 2181-2235. JIMÉNEZ, G., S. ONGENA, J.-L. PEYDRÓ, and J. SAURINA (2012): “Credit Supply and Monetary Policy: Identifying the Bank Balance-Sheet Channel with Loan Applications.” The American Economic Review, 102. JOHANNSEN, B.K. and E. MERTENS. A Time Series Model of Interest Rates with the Effective Lower Bound. BIS Working Papers, Bank for International Settlements. 2018 JORDA, O. (2005): “Estimation and Inference of Impulse Responses by Local Projections.” American Economic Review, 95(1), pp. 161-182. JORDA, Ò., M. SCHULARICK, and A. M. TAYLOR (2017): “Macrofinancial History and the New Business Cycle Facts.” NBER Macroeconomics Annual, 31(1):213–263. JUSTINIANO, A., G. E. PRIMICERI, and A. TAMBALOTTI (2019): “Credit Supply and the Housing Boom.” Journal of Political Economy, 127(3):1317–1350. KASHYAP, A. K., J. C. STEIN, and D. W. WILCOX (1992): “Monetary policy and credit conditions: Evidence from the composition of external finance.” NBER Working Paper No. 4015, National Bureau for Economic Research. KILEY, M.T. What Can the Data Tell Us about the Equilibrium Real Interest Rate? Finance and Economics Discussion Series. 2015, 077. KISHAN, R. and T. OPIELA (2000): “Bank Size, Bank Capital, and the Bank Lending Channel.” Journal of Money, Credit and Banking, 32:121–141. KIYOTAKI, N. and J. MOORE (1997): “Credit Cycles.” Journal of Political Economy, 105(2):211–248. LANE, P. R. (2012): “The European Sovereign Debt Crisis.” Journal of Economic Perspectives, 26 (3), pp. 49-68. LAUBACH, T. and J.C. WILLIAMS. Measuring the Natural Rate of Interest. The Review of Economics and Statistics. 2003, 85(4) (November). LEDUC, S., and J.-M. NATAL (2018): “Monetary and Macroprudential Policies in a Leveraged Economy.” Economic Journal, 128(609), pp. 797-826. LEEPER, E. M. (1991): “Equilibria under ‘Active’ and ‘Passive’ Monetary and Fiscal Policies.” Journal of Monetary Economics, 27(1), pp. 129-147. LUBIK, T. A. and C. MATTHES. Calculating the Natural Rate of Interest: A Comparison of Two Alternative Approaches. Richmond Fed Economic Brief. 2015a, (Oct), 1–6. LUBIK, T. A. and C. MATTHES. Time-varying parameter vector autoregressions: Specification, estimation, and an application. Economic Quarterly. 2015b, 101(4), pp. 323-352. MALOVANÁ, S., and J. FRAIT (2017): “Monetary Policy and Macroprudential Policy: Rivals or Teammates?” Journal of Financial Stability, 32, pp. 1-16. MALOVANÁ, S., BAJZÍK, J., EHRENBERGEROVÁ, D., and Z. GRIC (2023a): “A Prolonged Period of Low Interest Rates in Europe: Unintended Consequences.” Journal of Economic Surveys, 37(2), pp. 526-572. MALOVANÁ, S., HODULA, M., GRIC, Z., and J. BAJZÍK (2023b): “Macroprudential Policy in Central Banks: Integrated or Separate? Survey among Academics and Central Bankers.” Journal of Financial Stability, 65. MARTÍNEZ-GARCÍA, E. Gazing at r-star: Gauging U.S. monetary policy via the natural rate of interest [online]. Federal Reserve Bank of Dallas, 2023 [cit. 4. 12. 2023]. Dostupné z: https://www.dallasfed.org/research/economics/2023/0703 NIEHANS, J. Classical monetary theory, new and old. J. Money Credit Bank. 1987, 19 (4), pp. 409-424. Oman, W. (2019): “The Synchronization of Business Cycles and Financial Cycles in the Euro Area.” International Journal of Central Banking, 57. PANETTA, F. Normalising monetary policy in non-normal times [online]. Speech at a policy lecture hosted by the SAFE Policy Center at Goethe University and the Centre for Economic Policy Research (CEPR). 2022 [cit. 4. 12. 2023]. Dostupné z: https://www.ecb.europa.eu/press/key/date/2022/html/ecb.sp220525~eef274e856.en.html Paoli B. D., and M. Paustian (2017): “Coordinating Monetary and Macroprudential Policies.” Journal of Money, Credit and Banking, 49(2-3), pp. 319-349. PLATZER, J. and M. PERUFFO. Secular Drivers of the Natural Rate of Interest in the United States: A Quantitative Evaluation. Working Paper. 2022, No. 2022/030. PLATZER, J., R. TIETZ, and J. LINDE. Natural versus neutral rate of interest: Parsing disagreement about future short-term interest rates. [online]. CEPR, 2022 [cit. 4. 12. 2023]. Dostupné z: https://cepr.org/voxeu/columns/natural-versus-neutral-rate-interest-parsing-disagreement-about-future-short-term PRIMICERI, G. E. Time Varying Structural Vector Autoregressions and Monetary Policy. Review of Economic Studies. 2005, 72 (3), pp. 821–852. Reinhart, C. M., and K. S. Rogoff (2008) “Is the 2007 US Sub-prime Financial Crisis So Different? An International Historical Comparison.” American Economic Review, 98(2), pp. 339-344. RUCH, F. U. Policy Neutral Real Interest Rates in Inflation Targeting Emerging and Developing Economies. Research Working Paper. 2021, 9711. Schularick, M. and A. Taylor (2012): “Credit Booms Gone Bust: Monetary Policy, Leverage Cycles, and Financial Crises, 1870-2008.” American Economic Review, 102(2): 1029–1061 Smets, F. (2014): “Financial Stability and Monetary Policy: How Closely Interlinked?” International Journal of Central Banking, 10(2), pp. 263-300. Stanley, T. D. (2005): “Beyond Publication Bias.” Journal of Economic Surveys, 19(3):309–345. Stanley, T. D., H. Doucouliagos, M. Giles, J. H. Heckemeyer, R. J. Johnston,P. Laroche, J. P. Nelson, M. Paldam, J. Poot, G. Pugh, et al. (2013):“Meta-Analysis of Economics Research Reporting Guidelines.” Journal of EconomicSurveys, 27(2):390–394. Stepanyan, V. and K. Guo (2011): Determinants of bank credit in emerging market economies. International Monetary Fund. STRAUB, L. Consumption, Savings, and the Distribution of Permanent Income. Harvard University and NBER, Revise and resubmit at Econometrica. 2019 Ueda, K., and F. Valencia (2014): “Central Bank Independence and Macro-Prudential Regulation.” Economics Letters, 125(2), pp. 327-330. Van den Heuvel, S. (2002): “Does Bank Capital Matter for Monetary Transmission?”Economic Policy Review, 8(May):267–270. VILMI, L., M. KORTELAINEN and L. NELIMARKKA. What is monetary policy normalisation? [online]. Bank of Finland Bulletin, 2022 [cit. 4. 12. 2023]. Dostupné z: https://www.bofbulletin.fi/en/2022/3/what-is-monetary-policy-normalisation/ WICKSELL, K. Interest and Prices (Geldzins und Güterpreise): A Study of the Causes Regulating the Value of Money. Translated from the German by R.F. Kahn. Published in behalf of the Royal Economic Society (1898). London: Macmillan. 1936. Pp. xxxi, 219. 2s. 6d. WOODFORD, M. Interest and Prices. Foundations of a Theory of Monetary Policy. Princeton University Press, Princeton, New Jersey. 2003.
Rok zahájení
2024
Rok ukončení
2024
Poskytovatel
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
Kategorie
SGS
Typ
Specifický výzkum VŠB-TUO
Řešitel
Zpět na seznam