Workshop se zaměřuje na každodenní situace, ve kterých se rozhoduje, zda lidé v týmu budou mluvit otevřeně, nebo raději mlčet. Co uděláte, když někdo na poradě zpochybní vaše rozhodnutí? Jak zareagujete, když člen týmu přinese špatnou zprávu? Co se stane, když na chybu odpovíte podrážděně, rychle nabídnete řešení nebo debatu uzavřete větou „tohle teď neřešme“? Vaše první reakce postupně nastavují hranice otevřené komunikace. Lidé si rychle všimnou, za jaké otázky, námitky nebo chyby se platí nepříjemnou reakcí, ztrátou důvěry či zpochybněním kompetence. A podle toho upraví své chování.
Psychologické bezpečí není „pohoda v týmu“ ani prostředí bez konfliktů. Je to velmi konkrétní věc: zda lidé dokážou říct důležitou informaci i ve chvíli, kdy je to nepříjemné nebo riskantní. Že nesouhlasí s rozhodnutím. Že udělali chybu. Že projekt, o kterém se mluví jako o úspěchu, má zásadní trhlinu. Že něčemu nerozumí a potřebují pomoc. Ve workshopu se díváme na psychologické bezpečí očima vedoucího a jeho každodenního chování. Rozlišíme psychologické bezpečí, důvěru, komfort a nízké nároky a ukážeme, proč bezpečné prostředí nemusí být měkké prostředí. Týmy, které fungují nejlépe, spojují vysoké nároky s otevřenou komunikací. Důsledekm kombinace vysokých nároků a strachu je mlčení, ticho. Kombinace nízkých nároků a přívětivosti k průměrnosti.
Formát je výrazně praktický: modelové situace, rozbor vlastních případů účastníků, nácvik formulací a hledání toho, co v konkrétní situaci funguje a co ne. Účastníci si odnesou sadu jednoduchých zásahů do vedení porad, individuálních rozhovorů i každodenní komunikace, které mohou vyzkoušet hned na příští poradě.
V průběhu workshopu budeme pracovat s konkrétními manažerskými situacemi:
- Na poradě mluví stále stejní lidé, ostatní přikyvují.
- Zaměstnanec vidí riziko, ale váhá, zda na něj upozornit.
- Člen týmu přizná chybu, která má dopad na zákazníka, rozpočet nebo termín.
- Někdo vám dá zpětnou vazbu, která není příjemná.
- Kolega potřebuje pomoc, ale nechce vypadat neschopně.
- Člen týmu má návrh řešení, ale obává se odmítnutí.
- Tým opakovaně upozorňuje na problém, který vedoucí nechce slyšet.
Nezůstaneme u obecných doporučení typu „více naslouchejte“. Zaměříme se na to, co přesně říct, na co se ptát, kdy nevstupovat do řeči, jak vést poradu a jak reagovat tak, aby se důležitá informace neztratila. A nezapomeneme přitom na odpovědnost, výkon ani kvalitu.