Mgr. Barbora Čalkovská, vedoucí Střediska pro podporu studentů se specifickými potřebami ELSA, ČVUT v Praze, předsedkyně Asociace vysokoškolských poradců, z.s., místopředsedkyně Asociace vysokých škol pro přístupnost.
Podpora studentů se specifickými potřebami (SP) na vysokých školách prošla za posledních dvacet let zásadním vývojem od živelnosti a pomoci k systémové podpoře a samostatnosti studujících. Autorka v příspěvku reflektuje tuto proměnu skrze optiku svých profesních začátků v oblasti práce s lidmi s mentálním postižením a následné dvacetileté praxe v čele Střediska pro podporu studentů se specifickými potřebami ELSA na ČVUT v Praze i z pozice předsedkyně Asociace vysokoškolských poradců.
Ústředním motivem příspěvku je lidský rozměr poradenské a podpůrné práce a pestrost aktérů, s nimiž se na univerzitách setkáváme. Pozornost je věnována proměně typologie studentů se SP, jejich potřebám a připravenosti na studium. Autorka však neopomíjí ani akademické pracovníky, na které jsou kladeny stále vyšší nároky v oblasti pedagogických kompetencí, a samotné poradce a pracovníky center podpory studentů se SP čelící tlaku na profesionalitu. Příspěvek ukazuje, že za legislativními rámci stojí vždy konkrétní lidské příběhy. Nabídne praktické postřehy z praxe a ukáže, jak efektivně vést studenty k autonomii. V závěru zdůrazňuje, že na vysoké škole tvoříme všichni jednu společnou komunitu, která musí táhnout za jeden provaz a spoluvytvářet bezpečné a příjemné prostředí pro každého z nás – protože ve výsledku jsme „všichni jenom lidi“.