Ačkoli mezi vysokoškolskými studujícími studuje řada osob s chronickým somatickým onemocněním, jejich zkušenosti zůstávají ve veřejné i odborné diskusi o inkluzivním vzdělávání často stranou pozornosti. Neviditelnost jejich projevů může vést k podceňování dopadů, které mají na studijní povinnosti, sociální zapojení i celkovou studijní zkušenost. Příspěvek se zaměří na to, jak chronická somatická onemocnění ovlivňují studium, a to nejen prostřednictvím samotných zdravotních obtíží, ale také v souvislosti s organizací studia, sociálními vztahy, psychickou zátěží nebo vyhledáváním podpory. Prostor bude věnován také tomu, jaké podoby podpory mohou přispět k úspěšnému zvládání studia.