Nejlepší pilot je ten, který si formuli sám postaví

O tom, jaké mají ambice, co je čeká do budoucna nebo jaké členy hledají, jsem si povídala s kapitánem týmu Lukášem Kaperou, exkapitánem Samuelem Ciencialou a PR zástupcem Zdeňkem Peterou.

Začátkem března jste studenty pustili za volant svého závodního vozu. Co musí takový pilot formule mít, aby se stal členem týmu?

Zdeněk P.: Pilot tu určitě není jen od toho, aby si jednou za čas zajezdil ve formuli. Musí být týmu prospěšný a normálně pracovat s ostatními v dílně.

Lukáš K.: Přesně tak. Pilot musí umět ocenit hodnotu práce, kterou do toho dávají ostatní členové týmu.

Samuel C.: Já vždycky říkám, že nejlepší pilot je ten, který si formuli sám postaví. Který autu rozumí. Při dynamických disciplínách na něj kouká celý tým, který už svou práci odvedl a teď je to jen na něm. To je hodně psychicky náročné.

Kolik lidí tvoří tým Formula TU Ostrava? Mají členové pevně dané pozice, nebo si mohou vyzkoušet tak nějak všechno?

ZP: Momentálně je nás čtyřiadvacet a pracujeme v pěti skupinách zaměřených na motor, podvozek, aero, elektriku a rám. Máme taky pár administrativních pozic, jako je například PR.

SC: Nové členy pouštíme k tomu, co je zajímá. Pokud se někdo chce věnovat motoru, nebráníme mu. Pokud ale přijde člověk, který o formuli nic neví, je nejlepší, když si vyzkouší úplně všechno. Tím získá o autě komplexní přehled. Jsme malý tým, takže potřebujeme, aby každá úprava vozu dávala smysl. 

LK: Důležité je to i na závodech ve statických disciplínách. Když přijde rozhodčí a zeptá se „motoráře“ na otázku týkající se podvozku, musí o tom alespoň něco vědět.

ZP: Pokud ale má člověk jasnou představu, kam chce směřovat, měl by se na to zaměřit. To platí obecně. Strojařina je hrozně obsáhlé téma, nemůžete vědět všechno o všem.

Máte v týmu nějakou holku?

ZP: Máme, jednu. Ale chystáme se udělat nábor na Ekonomické fakultě.

Co hledáte u holek z ekonomky? Protože s konstrukcí vozu vám asi úplně nepomůžou, v motorsportu se pravděpodobně, až na výjimky, taky orientovat nebudou.

ZP: V týmu by se hodil ženský element. Takový ten „final touch“, to vy holky umíte mnohem líp než my. Jste šikovné na marketing, grafiku a spoustu dalšího. V týmu pětadvaceti kluků přirozeně chybí jiný úhel pohledu. A když tady bude víc holek, kluci budou disciplinovanější.

LK: Holkám by šlo i jednání s firmami.

SC: Souhlas. Když pojede do firem pro změnu komunikativní slečna, může jim náš tým připadat různorodý. Holka ve strojařině je prostě sexy. Zároveň by nám studentka ekonomky mohla pomoct s byznys plánem. Musíme totiž nejen vymyslet, jak to auto postavit, ale i jak ho prodat. Prostě fungující model firmy. Jediný problém je…

Jaký?

SC: Je docela těžké ji tady udržet. Protože pusť hezkou holku mezi smečku vlků…(smích)

No, to věřím… Jak to ale vlastně máte s nováčky obecně? Nábory děláte často.

SC: To sice jo, ale máme taky docela velkou „úmrtnost“. Nalákat lidi na nábor je jedna věc – ono jich chodí poměrně dost. Ale udržet je v týmu a dávat jim stále smysluplnou práci, která nebude ani nad jejich síly, ani příliš lehká, to už je jiná. Je také potřeba dohlížet na to, aby práci neodbyli. Letos jsme ale měli snad nejsilnější nábor vůbec. Přišlo okolo sedmdesáti lidí a deset z nich jsme přijali. Zatím všichni „drží“. A musím říct, že jsme v nich našli super týmové posily.

Lukáši, nastanou někdy v týmu chvíle, kdy si jako kapitán musíš dupnout?

LK: Nastanou, ale já jsem ještě dost měkkej. Jako kapitán musím být průbojný, což platí hlavně pro závody, kde je mým úkolem řešit různé stížnosti a lobovat za náš tým. Ve vztahu k týmovým kolegům se snažím jít příkladem a získat přirozenou autoritu.

SC: Je těžké rozlišit, co si kapitán ještě může dovolit a co už je za čárou. Musí brát v úvahu, že to tu všichni děláme dobrovolně a zadarmo. I já jsem párkrát řval a posílal lidi do všemožných končin, náladě to ale nikdy nepomohlo.

LK: Vidím to tak, že kapitán musí najít cestu, jak říct, že s prací člena týmu není spokojený, ale vyhodit ho nevyhodí, protože by se připravil o lidi.

SC: Zároveň je někdy lepší říct „hele už radši nechoď“, protože chodit kolem člověka v rukavičkách… To zabere spoustu času a energie.

Vraťme se zpátky k závodění. S monopostem Vector 06 jste loni obsadili 90. místo v kategorii spalovacích motorů, tam se vás utkalo zhruba 600. Jaké jsou vaše ambice do příští sezóny?

SC: Máme nějaké technické cíle, ale především jsme se přes náročné vstupní testy chtěli dostat na alespoň tři závody. Je to podobné jako zkoušky na vysoké, jen prověřují znalosti z několika oblastí najednou a píšete je na čas a v týmu.

LK: Letos jsme zvládli všechny a vybrali si závody v Holandsku, Česku a Chorvatsku. Ten první nás čeká v půli července.

SC: V každém závodu se chceme umístit v TOP 10 v kategorii spalovacích motorů. V Česku by se možná mohla podařit i TOP 5.

TOP 10 z šesti set účastníků? To si docela věříte.

SC: Tak to není, to jsme se špatně pochopili. Na závody většinou jezdí okolo pětačtyřiceti týmů. Naše devadesáté místo je součtem výsledků za celou sezónu, navíc celosvětově.

Kdo jsou vaši největší konkurenti?

SC: To se nedá jednoznačně říct. Týmů je hrozně moc a na každém závodě je jiná konkurence.

ZP: Zároveň se podvědomě snažíte předběhnout týmy, co působí tady v Česku.

Takže rivalita s VUT?

Všichni: Spíš pošťuchování… (úsměv)

SC: Pořád je to studentská soutěž, není to vyhrocené jako v profi motorsportu. Nepodáváme na sebe protesty, neházíme si klacky pod nohy. Vlastně je to docela kamarádské. Na trati se pak ukáže, kdo je lepší.

Slyšela jsem, že VUT už soutěží v kategorii elektrických pohonů. Chystá se i ostravský tým v budoucnu opustit klasickou kategorii?

SC: Na plně elektrickou formuli zatím nemáme kapacity ani finance. Tímto směrem se ale budeme muset dřív nebo později ubírat. Čím dřív, tím líp. Mezikrokem je kategorie hybridních pohonů, tu asi vyzkoušíme příští rok.

ZP: Oblast automotive se rozhodně tímto směrem ubírá, takže i studentské soutěže čeká boom elektrických pohonů. Je to trend, který nás k tomu chtě nechtě dotlačí. Za mě ale elektrika není motorsport. Ten má smrdět benzínem.

Jaké technické parametry se na loňském modelu osvědčily a které naopak ne? Objevili jste nějaké zásadní nedostatky?

SC: Nejvíc ztrácíme v managementu kvality. Problémem jsou hlavně lepené spoje, kvůli nimž jsme loni nedojeli závod. To je teď naše priorita. Zaměřili jsme se na jejich výpočty, kontrolu kvality, testování.

LK: Jinak ale vycházíme ze zkušeností. Kdybychom pokaždé začínali od znova, nikdy by to auto nebylo tak dobré jako teď. Takže se teď držíme toho, co fungovalo, a soustředíme se na výkonnost.

Momentálně tým pracuje na přípravě sedmého monopostu. Co vás teď nejvíc zaměstnává?

SC: Začátkem března jsme se přehoupli do fáze výroby komponent a finální kompletace dílů. Ladíme detaily a dáváme auto dohromady.

Kdy uvidíme výsledek?

SC: Představení Vectoru 07 plánujeme na 27. května a všechny srdečně zveme. Zatím stíháme, tak věřím, že to klapne. 

To, že každý rok z dílny vyjede nová formule je především zásluha týmu a jeho pilné, soustavné práce. O tom žádná. Bez podpory firem byste se ale neobešli – nebo se pletu?

SC: Bezpochyby. Partnerské firmy nám většinou pomáhají s výrobou a úpravou komponent, případně poskytují materiál. Často to dělají zadarmo, za což jsme vděční, protože máme omezený rozpočet. Některé firmy nás podporují finančně. Shánění peněz je mimochodem jedna z nejtěžších úloh v týmu.

Musíte o vztah s firmami nějak pečovat?

SC: Jasně. Především jim musíme ukázat, kam dávají své peníze. Takže je pravidelně navštěvujeme, prezentujeme své výsledky a dvakrát ročně pro ně pořádáme akce. Nově rozesíláme také newsletter. A když mají nějakou firemní akci, často si nás s formulí zvou.

ZP: Jsme prostě v aktivním kontaktu. Není to tak, že bychom podepsali smlouvu, vytiskli na kapotu jejich logo a pak už o nás neslyšeli.

Není tohle snad největší benefit, který členství v týmu přináší? Dostanete se k firmám, otrkáte se a naučíte se s nimi sebevědomě komunikovat.

SC: Rozhodně. Někteří nováčci byli hodně zakřiknutí, sotva odpověděli na pozdrav, a teď jsou schopní týmu v pohodě představit svou práci. Naučí se prezentovat, což využijou jak ve škole, tak hlavně potom v praxi.

LK: Jsou taky mnohem soběstačnější. Najdou si úkol a splní ho, nikdo nad nimi nemusí stát.  

ZP: Tohle ale neplatí jen pro náš tým, ale pro všechny školní spolky.

Text: Mgr. Lada Poštulková, koordinátorka PR Fakulty strojní VŠB-TUO

Foto: Tomáš Sláma, Audiovizuální služby VŠB-TUO